grahanka.webnode.cz    masazemillerova.cz    rimanka-tetovani.cz

luciami.wix.com/lucia    nesu-chynky.webnode.cz/galerie     www.duhove-mosty.cz/        

První sněženky, sluníčko a deset stupňů, tak málo stačí na probuzení milovníka zahrádky. Už od rána nasává oknem vůni mokré hlíny s myšlenkou co nejdříve něco vytrhnout, zasadit, upravit či pohrabat...

Rychle dovaří a zhltne sobotní oběd. Vyběhne radostně na zahrádku, aby záhy zjistil, že je ještě přeci jen brzy na jarní práce. Nesmutní dlouho, vzpomene si, že má skleník... (Neřekla bych, že je lehčí vyvézt deset koleček hlíny ze skleníku, než tam deset koleček čerstvé voňavé hlíny navozit)

Megi se dvoří sousedův pes. Slečně z města se mladý venkovan líbí. Tedy, ne že bych jim to nepřála, ale přeci jen je mezi nimi určitý výškový (i, čert ho vem, věkový) nepoměr. Chvilka nepozornosti a už se očuchávají. Inu - láska ploty podlézá - nebo tak nějak, a tak musí zasáhnout páníček. Plot zpevňuje a milým milencům zbývá nadále už jen oční kontakt...

Zachumlaná jsi,
paní v bílém
Na ruce dýchám ti
Chvěješ se chladem...
Zachumlaná jsi,
paní v bílém
Na řasy vločky padají
Chci si je vzít, než roztají...
Zachumlaná jsi, 
paní v bílém 
Po tvářích kapky stékají 
Schoulená roztáváš v objetí...

Oknem do snů ráda vchází

Krásná a vínem přiopilá

Průvodce na cestách do extází

Jen v bílé košili, víla

Ulicí tančí tmou

Smířená s nahotou

Košili na oheň hází...

Nevěřím, že je to náhoda,

že ruka má k té tvojí patří

červenám jak lesní jahoda

a z reparátu mám zas za tři

Jak měsíc v úplňku i v novu

vzdalujem se – blížime zas

chvíli si myslím, že klíč ztrácím...

Pak hledám ve svém srdci znovu

denně se učím – tě milovat

list v naší knize obracím...

A když pak přijdeš z práce domů,

zapomenu, co ti říci mám

vím, že tě tisíce let znám

Nevěřím, že je to náhoda...

http://www.versoteparna.cz/ 

Forma je Italská balada - balata.
Slova jsou: ruka list měsíc náhoda klíč.

Konstelace...

Před měsícem jsem se zúčastnila svých prvních konstelací. Byla jsem zvědavá a také jsem si potřebovala něco ujasnit. Konstelace se stavěli pro tři lidi, účastníků bylo však více - být hercem v konstelaci má taky svůj velký smysl...

Je jedno, co jsme si kdo řešili. Jedna myšlenka (předcházel jí "zápas" jedné konstelační přítelkyně, která v tom byla navíc nevinně, jako herec :) mi uvízla od té doby v hlavě. Ještě dnes ráno jsem si sumírovala, co napsat, ale po příchodu do práce se myšlenky zamotaly a nakonec rozutíkaly. Jen ta jedna zůstává :"Můžeš bojovat, nebo to přijmout... ".  Zdálo by se, že to neni žádný velký objev, ale prožít si to, vidět zápas a taky si prožít přijetí, to je něco úplně jiného. A tak je to se vším. Existují jen dvě možnosti, boj, snaha, akce... a nebo přijetí, smíření, zklidnění... 

Minulost nelze změnit ani proti ní bojovat, minulost je možné pouze přijmout a nechat být. Lehce se to říká, ale ta potvora se vždycky někde vynoří. :) Co naděláš, je to jak to je. A zas děláš stejný chyby, jen o nich teď už víc víš a stávají se měkčí a jakoby průhlednější...

Každým okamžikem se můžeš rozhodnout, jestli budeš bojovat a nebo se s dannou situací smíříš. Ani jedno není dobře ani špatně. Je to jen rozhodnutí o tom, co si vybereš a navíc to rozhodnutí můžeš kdykoliv změnit...

Je tohle svoboda? Myslím, že ano.

Černá...

Dnes přilétli k nám na balkon dva holubi. Jeden šedý a druhý černý s bílým proužkem na pravém křídle. Pravděpodobně to není žádný zvláštní úkaz, ale já černého holuba viděla poprvé. Byl krásný. A  začala přemýšlet o černé...

Černá je v západních civilizacích negativní. Černou si prý začali oblékat lidé ze strachu ze tmy, z duchů, ze smrti. Oblékali si černou, aby si jich v noci nevšimli duchové zemřelých. V jiných zemích je zase barvou slavnostní... více na Wikipedii.

Dá se říci, že černá je nejtmavší odstín bílé – pěkná definice (taky z Wiki).

Černá se nevymezuje, obsahuje všechny odstíny. Černá nerozlišuje, pohlcuje všechno. Černá je vlastní sestra bílé...

Od bílé k černé vede duha...

Každý lidský život v bílé začíná a černou končí. Škoda jen, že mnohdy nevidíme tu krásnou duhu mezi tím...

Hluboké zamyšlení...

Mám rozbitou židli u počítače, takže jsem v tom zamyšlení dosedla na kraj, kam nemám a už se válím po zemi :)

...Návrat do reality...

Dovařily se brambory, za chvíli se vrátí můj muž a já jdu dodělat večeři...

Krásný rozjímavý večer všem...

Každá mimce má dvě strany...

Uvidět obě strany najednou není možné... nosná myšlenka pro hlubokomyslné zamyšlení :)

Co s ní, tedy s tou mincí?

1. Postavím ji před zrcadlo - druhá strana je obráceně

2. Rozříznu ji vejpůl a obě půlky položím vedle sebe - trochu destruktivní

3. Položím vedle ní stejnou minci druhou stranou - to ale neznamená, že vidím druhou stranu té první

4. Postavím minci na hranu, vylezu nahoru a nakukuji jednou na tu stranu, jednou na druhou - pořád ale nevidím obě strany současně, i když nějaký ten přehled mám - vyžaduje dobrý balanc a správný nadhled 

5. Vezmu minci a jdu na pivo... 

 Kritizovat, hodnotit a soudit něčí práci je pohodlnější než zvednout zadek a jít něco udělat...

Co chybí snílkům? – Zlost,

jež v žaludku tak jako kámen leží

Přetvářka, kázeň a povinnost

Rozkvetlou ulicí zlehka si běží

Přes řeky vždycky najdou most

Na peklo vzpomenou si stěží...

Neberme jim tu iluzi

Světu jsou dárci – infúzí

Duhovým deštěm jenž padá z věží...

Veršotepárna

ulice, kámen, peklo, vzpomínka, povinnost

http://versoteparna.blog.idnes.cz/

Potkal jsem na ulici divnoženku, 
krabici s vínem v ruce měla 
Zeptal jsem se jí, co venku 
v tak pozdní hodinu dělá – 
Zmizela tiše za oknem ve výklenku, 
smutná a mírně přiopilá 
Smířená s pobytem u dna 
bezcenná jak vyschlá studna 
košili svlékla, do kamen přiložila...

Veršotepárna:

víno, okno, studna, košile, ulice

http://versoteparna.blog.idnes.cz/