Kouzlo
Co ostré střepy
na bílé vločky mění?
...odpuštění...
Zimní
Při procházce oranicí
našla jsem dnes kámen spící
Probudí se nejdřív z jara
tak snad abych nezaspala
čestné místo na stolečku nočním má
jaro totiž na ospalce nečeká... :)
Plesová
Nabídneš-li dámě rámě
zavděčíš se její mámě...
Vánoční
Nad Betlémem vyšla hvězda zářivá
z rádia se line hudba mazlivá
Na obloze svítí, cestu značí
mudrcové dávní, lidé dobří
ke kolébce kvačí
každý jen tak rychle, jak sám stačí
Novinu tu každoroční zvěstuje
že z té boží lásky i ta lidská je...
Každoroční pouštění "Světýlek naděje" v Roztokách u Jezu...
Píseň o lásce - Jaroslav Seifert
Slyším to, co jiní neslyší,
bosé nohy chodit po plyši.
Vzdechy pod pečetí v dopise,
chvění strun, když struny nechví se.
Prchávaje někdy od lidí,
vidím to, co jiní nevidí.
Lásku, která oblékla se v smích,
skrývajíc se v řasách na očích.
Když má ještě vločky v kadeři,
vidím kvést růži na keři.
Zaslechl jsem lásku odcházet,
když se prvně rtů mých dotkl ret.
Kdo mé naději však zabrání
- ani strach, že přijde zklamání,
abych nekles pod tvá kolena.
Nejkrásnější bývá šílená.
Křídla Vánoc
Včerejší "Křídla Vánoc" mě naprosto rozbila na kousky. Ještě, že venku už byla tma a vodopád slz se mi spustil až venku. Nádhera, doporučuji všem, ať si kritiky říkají, co chtějí... :)
Díky ti, Anděli
krátká mi přišla zpráva
o tom, že život bývá veselý
když levá s pravou jedním se stává.
A tak skládám ódu na radost
a taky do sklepa uhlí
bez slz smíchu i trápení
byli bychom už ztuhlí...
Malá čarodějka
A malá čarodějka
s rozedněním
do dlaní vzala s rozechvěním
celý svůj malý svět
Zatímco do dlaní se dívá
ještě se trochu za ně skrývá
Lehounce dýchne do skla stěn
ty rozpadnou se jako sen...
A z výšky potemnělých věží
na ten svět v dlaních
jí místo střepů ostrých jen
lehounké bílé vločky sněží...
Obrázek: jitikiti-maluje.blog.cz/rubrika/galerie
Vločka
Sněhová vločko
dobře víš
že dotykem se zemí
snadno se rozpustíš
Jen pro ten dotyk
- třpytivá -
ochotná jsi
vzdát se v svém pádu
lesku i bílé krásy...
Křídla
Vítej, kolibříku
mám to ale kliku
žes usedl na verandě naší
byť bývají kolibříci plaší.
Přála bych křídla tvá
půjčit si na chvíli
a létat z květu na květ
tak jako motýli.
Že na křídla ta – ách
nejsem váha muší
dopřávám v básničkách
poletování své duši...
A čápi :)
... A čápi z komína vod cihelny
zobákem klapou
asi sou nesmrtelný ...
Nádhera :)