Aneb,  jak Únor zachránil situaci...

..."Leden si vzal neplacené volno. Cítí se vyhořelý, což je u  zimního měsíce na pováženou. A že prý, ať si to tu nějak mezi sebou rozdělíme," oznámil Prosinec a rozhlédl se po přítomných.

Zdá se, že mu nikdo nevěnuje pozornost. Červenec si něco špitá se Srpnem a náramně se při tom baví. Září přepočítává, kolik školáků dostalo loni odklad. Říjen rozpačitě klopí oči na své zabahněné gumovky, Květen s Červnem si zasněně v mobilu prohlížejí loňské fotky rozkvetlých jabloní a Listopad podřimuje...

"A vždyť se zas tolik neděje, zazubí se čtverácky Duben a šťouchne do vedle sedícího kolegy. "Tady Březen ho už pomalu čtrnáct dní zastupuje celkem slušně, ne?".

"Kolego, nechte si to," nevrle odpoví Březen. "Dobře víte, že lidi nadávají, že tohle není žádná zima a že jestli to bude takhle pokračovat a nedej bože začne všechno pučet, únorové mrazy spálí všechny pupeny."

"Tak snad jsem tolik neřekl, kolego, vy postrádáte smysl pro humor," odtáhne se uraženě Duben.

"No, já myslím, že bych se toho mohl na chvilku ujmout," ozve se trochu nesmělý hlas.

"Jistěěěě, ať ho zastoupí Únor, beztak už má léta zkrácenou pracovní dobu a pořádek musí být!", vykřiklo Září s hlavou skloněnou nad archy papírů...

Návrh byl jednomyslně přijat, a tak tenkrát v tom roce 2015 ta zima nakonec přeci jen přišla...

Namrzlé větvičky stromů

praskají ve větru

jak bublinky

v protinárazový obálce

Jsem blahem bez sebe,

že mě nic nezebe,

že dneska nemusím

do práce...  :)

Dnes jsem si koupila autolos. Hlavní výhra je Oktávka. Udělala jsem si večeři a dívám se na něj. Představuji si, jak stírám políčko za políčkem a to auto tam je. Ne, ještě ho nesetřu. Ten pocit, že by to mohlo vyjít je prima. Ne, že bych po tom autě tolik prahla, ale baví mě soutěžit a vyhrávat, nechat se překvapovat a jásat, když to vyjde... Snad ani nejde o ty výhry. I když ... 

Před čtrnácti dny za mnou přišla moje starší dcera a povídá:"Mami, opravdu je tvůj největší sen jet do toho Tibetu?". Jako vždycky jsem se zasnila a začala básnit o šaolinských chrámech, horách a tak... Najednou jsem se slyšela, jak povídám:"Víš, splněný sen umře. Už není. A když nesplní naše očekávání, umřel zbytečně..." Možná jsem líná pro svůj sen něco udělat a možná se bojím, že realita nebude taková, jak si jí představuji... A tak dál sním o cestě do Tibetu. Do Tibetu z filmů a dávných příběhů šaolinských mnichů a klidných bojovníků...

A ten los jdu teď setřít

Když jdou věci pomalu,

je to lepší, než když nejdou vůbec

a výživnější, než když zběsile letí...

Nemysli si, že jsi výjimečný

a nikdy nezapomeň, jak výjimečný jsi...

Poslední oříšek Popelce zbývá
Jurášek zkušeně jen hlavou kývá
Naposled skořápka puká
V prasklině loví něžná ruka
Co uvnitř skrývá se, nepoví
Ve tváři lehce však nachoví...

...I malej kamínek

udělá na vodě

velký kolo...

Všechno má svůj čas

bláhový, kdo v lednu seje

a zjara očekává klas...

Do stínu pařezu
i s domem zalezu
bez dalších víceprací
se šnečí klimatizací...

(inspirace v mamčině keramické dílně :)