Zoufá si křepelák zoufá,

že prý je křepelka na slovo skoupá.

Namísto slovíček o lásce,

pořád jen:"pět peněz, pět peněz"

hladce i obratce.

Tuto meditaci jsem napsala před rokem inspirována obrázkem od Jíti. Věnovala jsem jí mé rodině. Společenství duší, ve kterém se narodíme a díky němuž máme jedinečnou možnost učit se, vyvíjet a zrát... Vznikla na výzvu člověka, který mi byl, společně se svojí partnerkou, učitelem, rádcem i "soupeřem". Díky nim jsem našla sama sebe a něco málo možná i pochopila :o)... Jsem vděčná, že jsem mohla kráčet vedle nich a zažívat dobrodružství, poznávání a setkávání.

Meditace čtyř živlů (inspirovaná obrázkem od Jíti)

Půjdeme spolu na procházku do přírody.

Zabal si do batůžku všechno, co potřebuješ na cestu...

A pak ho klidně zapomeň doma :o)

Je krásně teplo a svítí sluníčko.

...Cestou mezi poli opouští tě, co ještě bolí.

Zuj boty a bosky, vnoř do teplé hlíny, unavené svoje plosky :o)

Cítíš, jak ti prohřátá hlína projíždí mezi prsty a jemně masíruje tvá unavená chodidla.

...Každičký krok, rozpouští jeden těžký rok.

...Zastav se a vnímej, jak pevně stojíš na zemi.

Jsi strom, máš pružný kmen a silné kořeny.

Tvými kořeny proudí životadárná míza.

Vchází chodidly a ty jí necháváš proudit kotníky až ke kolenům...

Pouštíš tu mízu dál, přes kříž, po páteři až do srdce...

Slyšíš tichý konejšivý hlas, jak říká:"Miluji tě, člověče. Už ses naklečel dost. Je odpuštěno, Jdi a žij..."

Znovu se vydáváš na cestu.

Ten zvuk, co slyšíš je zurčení potůčku.

...To Voda zpívá svoji modrou píseň.

A tvoje srdce opouští teď všechna tíseň.

Její průsvitné vlnité vlasy čechrají zelené stvoly trávy podél potůčku.

Noříš své nohy do průzračné, teplé vody.

A Voda zpívá...

...Její zpěv ti proniká do srdce a odplavuje všechny bolesti, trápení a křivdy...

Naber tu průzračnou vodu z potůčku do dlaní, opláchni obličej a celé tělo...

Osvěžený pokračuješ dál.

...Cítíš, jak slunce hřeje a v srdci rozpouští ti závěj beznaděje...

Po obloze cválá Ohnivý kůň. Od kopyt mu odlétají zlatavé jiskřičky a celý září.

Pozdraví se se sluncem a skokem je u tebe.

Zaboř ruku do jeho hřívy. Nepálí, krásně hřeje.

Pohlaď ho po krku a zadívej se do jeho ohnivých očí.

Ty plamínky, co v nich spatříš, vtiskni si do srdce. Budou tě hřát i v největší zimě.

Oheň je radost z žití a kůň volnost.

Odevzdej všechno, co tě svazuje a omezuje...

Až to uděláš, rozeběhni se po louce.

Cítíš, jak ti vánek čechrá vlasy?

To Vítr přichází a všechno se vlní v jeho rytmu.

Stejně jako laská zelené koruny stromů, bere do svých větrných rukou tvojí těžkou hlavu a rozfoukává všechny smutné myšlenky.

Najednou je tvá hlava lehká.

Jsi pevně ukotven v zemi a tvoje vědomí se rozpíná.

Vnímáš, jak se odlupuje jedna vrstva za druhou a cítíš se lehce.

Celým tvým tělem proudí nádherná láskyplná léčivá energie.

Procházka je u konce. Dary čtyř vládců živlů máš ale už napořád uložené ve svém srdci.

Když se budeš cítit vyčerpaně, vzpomeň si na ně a tvoje síly se obnoví...

A když to nepomůže, vydej se na skutečnou procházku. To, co jsem tu popsala, máme každý za humny :o)

S úctou k přírodě, zemi a ke všem živlům venku i uvnitř nás ... Grahanka

Diskusní téma: Já

"Dívat se a vidět - naslouchat a slyšet". Spolupráce je o naslouchání a dialogu. Nikoliv o snaze "umlátit" druhého svými argumenty...

Když ráno vyjde sluníčko,
pousměju se maličko
V poledne z práce z okna se dívám
a duchem se stromy v lese bývám
Navečer domů, když dojedu
ozve se: "Mami, mamíííí, co bude zítra k obědu?"
A tak si říkám potichoučku,
že zkusím jednou pomaloučku,
našlapujíce zlehka s tichým:"paráda"
zahnout kramle - řekněme, vzít nohy na záda
A potom přijde ke mě Dáda
řekne mi:"Mamko, mám tě ráda"
a útěku plán zhatí se zas
no co, na zdrhnutí je vždycky čas :))))