Grahanka | Život je pes

Vidím,

slyším,

cítím.

Před tím a potom,

co to znamená?

Jsem z toho nějak zmatená.

Věci se dějí tak, jak mají,

kruhy se vzájemně prolínají.

A já

vnímám,

žiju,

jsem.

Paprskem slunce,

párou nad lesem.

Zelené království vítá mě a hladí,

to království, kde modrá se zelenou ladí.

Kde není královny ni krále,

kde překvapí tě nenadále.

Tvé vlastní bytí, tvoje přítomnost.

A zavede tě zlatý most,

do zlaceného chrámu,

co bere zlato z pampelišek,

když otevřou se slunci k ránu.

Z rezavého kožíšku všech lišek,

a doškovou střechou ze semen šišek.

A nemusíš být vyvolený,

šaman nebo kněžka,

zelený mech pod koleny,

přijď,

dýchej,

miluj,

I když je občas tvoje duše těžká.

Co je dobře a co špatně?
Někdy je dobře špatné,
odstraní, co není vratné.

Kdo rozhodne, co špatné a dobré je?
Obojí patří do děje.
Napadlo mě, že není potřeba,
rozhodovat, co duše za nás udělá.

Žít rodem trpným v češtině,
znamená, nechat se žít,
ne trpět ve vině,
všichni jsme v žití nevinně,

i když někdy čtyři plus jedna
neni pět.

Když za oknem je šedá,

a barva barvu marně hledá.

Netřeba propadat splínu.

Můžeme si říci, inu

zítra je taky den a bude hezky,

Dneska si pustím staré desky.

Sednu si do křesla k oknu.

Občas si vínečka loknu,

budu si užívat tu pohodu šedivou.

A náladu víc než lenivou ...

I když je to jen představa,
a nálada mi nahrává.
Zasním se trošku nežli uklidím.
Zase to u nás bude chvilku jako u lidí ...

Už zítra na prvního května,
Pod třešní polibit jeden druhého má.
Bavila jsem se o tom s Maruškou,
jé já bych se líbala třeba i pod hruškou.

Chtěla bych odjet do Tibetu,

a možná, že ne, že se pletu.

Možná mi stačí křížem krážem,

projít Čechy nežli Zazen.

Možná mi stačí za bůžkem,

cestovat busem s batůžkem.