|
 Po bouři včerejší náhle jsem ve tvých očích zahlédla jiskření bojů našich prastarých a koutky zacukal nám lehký smích. Já, kapitulující žena, se necítím být ponížena láskou, co ledy láme, vím, že víš, jak dlouho už se známe...
|
|
 Jít bez bázně a hany, dívat se na všechny strany, obrušovat si žitím svoje hrany, a i když slzy z očí kanou, nehrát na schovávanou... ...tedy bez bázně prosím, ale raději i s Hanou :)
|
|
Hledala DOMA,  že v sobě to má, nevěděla, neviděla, sen, prochodila by snad i celou zem, splněné přání čeká za vraty, otevírá... ...na cestování nejlepší domů jsou návraty... |
|
 Jak do lesa se volá, tak z něj se ozývá. Co ale mezi řádky je, v ozvěně často nebývá.
Opakuje jen hlásky věrně, kochá se melodií slova a vrací zpátky znova, znova vytrvale a jednosměrně...
Člověku samotnému nesvědčí s ozvěnou dávat se do řečí. Studená je svým klidem, ne tak, když člověk obrací se k lidem... |
|
"Jedna gula nězabula", říkával náš děda. Dnes jdeš domů s vysvědčením a říkáš si:"Běda...".
Vysvědčení nic nemění na tom, že tě mají rádi, rodiče i kamarádi.
Nevěš hlavu školáku, všimni si tý noviny, sejdem se na koupáku, "Hurááá" jsou tu prázdniny. :) 
|
|
Ležíme v posteli oba dva nahatý, já ležím u okna, táhne mi na paty.
Budoucí neřeším vinu a nevinu, potichu kradu tvou vyhřátou peřinu.
Přistižena při činu zlém... ...stiskneš mě v náručí svém...
Při nočních krádežích tresty se neměří. Do rána schoulená v tvém klínu, necítím víc už chlad ani zimu.
Z následků vrásky si nedělám, jsem šťastná, že tě lásko mám...  |
|
Básnička, to je malý  k srdci klíček, volňásek do světů fantazie, sen zpoza otevřených víček.
Tančící hlásky a samohlásky ve větru vílí stříbrné vlásky, smutné i vyslyšené lásky, houslista v něžném proudu tónů, hluboká tmavá noc i rej lampiónů.
Báseň jsou ruce máminy čechrajíc Eliščiny peřiny, na dobrou noc je ona políbení, vábničkou do světa dětského snění... |
|
Ve spícím lese ozvěna tiše si vzpomíná na jména  A vítr šustí listím stromů, to tichý hlásek volá:"Domů".
Na louce v stříbře měsíce koupe se kapek tisíce. Ráno, až v slunci shoří, vydají vstříc se moři... |