Každý měsíc kupuji pro nás tři holky troje ponožky pro každou. Každý měsíc zjišťuji, že jich je málo. Mám igelitovou tašku s padesáti osamělými ponožkami. Je to jedna z věcí mezi nebem a zemí, o kterých toho bylo napsáno už hodně :o))

Včera jsem udělala akci ponožka za korunu a měli jste vidět ten rachot. Moje podnikavá mladší dcera se toho chytla a prolezla všechny kouty. Výsledek - dalších dvacet osamělých ponožek (věřme, že najdou svůj protějšek), jeden frťan a tričko. Jen doufám, že je teď nebudou schovávat záměrně za účelem zisku. :o)

http://www.dobryandel.cz/category/novinky/

Neberte básníkům iluze,

ať mohou lehce kráčet po duze

Neberte lidem sny,

co dospělosti prý nepatří

Neberte křídla ptákům

červenou vlčím mákům

Neberte světu naději,

i když se ideály ve tmě ztrácejí

Každý z nás potřebuje v něco věřit,

a štěstí nejde jenom na zlaťáky měřit

Sto moudrých hlav u stolu sedělo,

na všechny otázky odpověď vědělo.

Rozešli pak se do svých domovů

s myšlenkou, dělat věci ponovu.

Leč realita plány smělé mění,

ani smrt nebere, kde nic není...

Pandora nevinná, krásná

váhá.

Skříňku, co drží v ruce,

otevřela by prudce

ráda.

Tak, jako každou ženu

přes slibů dost,

trápí jí šílená zvědavost.

"Jen očkem mrknout,

to se smí,

nadzvihnout víko a ..."

Venku je celé tajemství.

Pandora dospělá, krásná ví,

o čem je celé tohle tajemství.

Tisící zkušeností poučena

s tváří tajemnou,

(moudrá žena)

nechává skříňku navěky zavřenou...

    (Podle skutečné události :o)

     Na svatého Jána

     na kole lesní cestou jedouce,

     uviděla jsem v lese pána,

     kterak jen v trenclích jsouce,

     u obrovské louže dumá.

      Zasmála jsem se tomu obrázku

      a položila špičkovací otázku:

      "Jdete se koupat, pane?"

       Odpověděl mi:"Ba ne,

       je to kalný, počkám,

       až trochu si to sedne zdola".

       A já smíchy málem spadla z kola...

"Se zlatou hvězdou na čele,

dělá mi potíž najít přítele.

Nemůžu zhasnout jí jak baterku

a v lese vyplaší srnku i veverku.

Čert mi byl dlužen tuhle věc"

laje princezna, jak starý švec...

Naříká služtička v podhradí,

že prý má veliké pozadí.

Že kvůli objemu většímu,

nemůže přijít k lepšímu...

Pak ty dvě potkají se v lese,

každá si břímě svoje nese.

Letmo se míjejí se spěchem,

obě se smutným povzdechem.

"Ó bože, jak je líbezná,

s tou zlatou hvězdou na čele,

chtěla bych taky být princezna..."

"Věru, já brala bych i větší pozadí

a k tomu klidný spánek v podhradí,

než sto wattů v prostřed čela,

co na tom, že na cestu bych v noci neviděla..."

"Každý chceme to, co nemáme,

když na druhé se z úhlu svého díváme,"

zašuměl do jejich úvah les

"K čemu je, trápit se tím, co není dnes?

A každá trampota má svojí mez..."

www.youtube.com/watch

    Pouliční lampou osvícena

    rozeznávám,

    jsi muž a já žena.

    Když k ránu lampy zhasnou,

    a slunce silou spásnou

    nám zkřehlé dlaně ohřeje,

    zašeptám:"Lásko,

    s tebou mi dobře je"...

   Láska, že drahým kamením

   tak, jako sůl se nahradit nedá,

   věděla Maruška - ví to i král

   (teď už děda).

   A tak si solíme pro radost,

   vždyť je jí na světě pořád dost.

   Smějme se od srdce

   (jako ten král)

   všem tajtrlíkům,

   co kvůli moci ji chtějí

   nasypat do rybníku...

     Princezna vstala ráno zbolavělá,

     čím to je, dlouho přemýšlela.

     Nadzvihla sedm polštářků,

     zjistila, že spala na hrášku.

     Do čela ťukla se a rozesmála,

     hrachovku princi k snídani udělala ...