Někdy si říkáš – silou malou
nezvládnu sám pohnout skálou –

Však jako řece stačí k zrodu pramínek,
častokrát postačí   –

postrčit jen malý kamínek...

(Lavina)

andresius: Když, jsem na Váš blog, NEPOJMENOVANÁ, narazil. Řekl jsem si - velmi zajímavá žena. Teď vidím, že jsem na něj narazil pozdě, ale to nic. Jenom jedna věc mě zlobí: že i tak originální a básnivá osobnost se musí utíkat k tomu odpornému jazykovému pokrytectví a mluvit o "příteli", tam kde jazyková správnost i poctivost velí mluvit o "milém", nebo jinak ("chlap", či co já vím)
andresius

---
andresius.pise.cz

grahanka: Děkuji Andresiusi za návštěvu na mém blogu a za milá slova. To, co píšete o slůvku přítel, je moc zajímavé. Nikdy mě nenapadlo o tom takhle přemýšlet. Vlastně o slovech moc nepřemýšlím. Častokrát nevnímám ani moc slova, jako spíš to, co je pod nimi, ta zvláštní energie, které někdo porozumí a někdo ne(někdo tomu říká esence). Měla jsem z počátku problém s tím, že mým slovům nikdo nerozumí a jsem vždy šťastná, když se najde někdo, kdo ví, "co tím chtěl básník říci". Můj milý, se jmenuje shodou okolností Miloš, takže má tu milost ve jméně a milostí je mi i to, že je pro mě i mým přítelem - tím skutečným. Pokud bych ho měla ztratit jako druha, milence a partnera (protože nikdy nikdo neví) přála bych si, aby zůstal mým přítelem. Kdo ví, říká se, že přátelství mezi mužem a ženou neexistuje a tak o tom raději nebudu přemýšlet Mám ráda všechny chlapy, kteří prošli mým životem. I když to mnohdy bolelo a drhlo, stálo to za to. Takový je život. Mějte se krásně a ještě jednou děkuji za Vaši návštěvu.

---
grahanka.pise.cz