Buďme svobodní! Nenechávejme se spoutávat! Buďme každý tvůrcem svého života!
Nabuzeni takovými výzvami zahodíme všechna omezení a letíme. Jak vysoko? Do momentu, kdy narazíme hlavou do stropu pravidel a omezení. Najednou zpanikaříme. Vyděsíme se a obviníme pravidlo, že nám chce brát naši svobodu. Proč? Zapomněli jsme, že se můžeme kdykoliv svobodně rozhodout sami, bez ohledu na program, pravidla a vymezený terén?
Taková věc má ale jeden maličký háček. Jakmile se rozhodneme svobodně se rozhodovat, už nemáme na koho svalit vinu za naše případně špatná rozhodnutí :o)
Na podzim listí už spadlo,
jen jeden lístek kdoví, co ho tíží
pevně se drží, a snad ho
nesfoukne vítr, co strništěm se blíží.
Pod stromem básník tiše
do notesu své básně píše.
"Hej básníku,
mám touhu", volá list
"napiš tu báseň na mě,
ať ze mě mohou si jí lidé číst.
Počítám, že se dlouho ještě udržím..."
A básník zavře notes, mluví k němu:
"Proč bojíš se tak přijmout změnu?
Ty sám si básní nejhlubší,
pusť se ať o tom všichni ví..."
Najdi svůj střed,
pohneš se vpřed.
Jdi svojí cestou,
ne s cizí vestou.
Domů se vrátíš
i když se ztratíš.
S baterkou v batohu
se světlem v duši.
Zasměj se, když spatříš
dvě oslí uši.
Na vlastní hlavě
to je čas právě
nebrat se vážně
když rochníš se v bahně.
V bahně svých vin
Přestaň už s tím.
Ty jsi ten zázrak
zapomeň na mrak.
Mrak, co tě tíží,
když bouřka se blíží.
Když déšť spadne na zem
vzduch pročistí rázem.
A slunce zas
nastane čas...
A je první v abecedě
nechodí spát po obědě
B je blízkost, babička
sen, co padá na víčka
C je cesta, cit a cíl
D dílo, co si dokončil
E je Eva - první žena,
F fantazií zasažena.
G je globus celý svět
čas, co nejde vrátit zpět
H je hvězda, co na vrbě svítí
I indián, co sedí v teepee
J jeskyně hluboká
jáma, jízda divoká
K je míč, co kutálí se z kopce
L lavička na lanovce
M je máma milující
N naděje pro truchlící
O je obdiv člověku
P polévka z česneku
Q kvílení, co Meluzína
pouští v říjnu do komína
R je radost z života
S je prima sobota.
T toulání se jen tak po lese
U ucho, co džbánek unese
V je víra v sebe
W ve dvou spatříš nebe
X zaškrtni si, co bys chtěl
Y kdybys to neviděl
Z je zázrak každodenní
Volná chvilka po školení
Ž je žití, co tě láká
v zimě stavět sněhuláka.
http://ografologii.blogspot.com/2009/02/pamela-kribbe-propousteni-rodiny-do-niz.html
vážně :o)
Jsem jeskyně
a ty můj pračlověk.
Jsem u zdí temná
uvnitř oheň hřeje.
Jsem zábavná i bez naděje.
Silná i jemná, co si budeš přát,
Můžeš se uvnitř o můj oheň hřát.
Sám zábrany mé ve mě boříš.
Do hloubek mých se s láskou noříš
a za chvíli i ty sám hoříš...
a nevážně :o)
Jsem jeskyně a ty jsi homo sapiens
jsme stálejší než Duo Damiens.
Tak sundej si to indiánský pyžamo
a do kamene zašeptej:"Ribano"
Pak zavři oči a poslouchej.
Jak ozvěna ti odpovídá - ano, ano, ano...
Přítel je velmi pořádkumilovný člověk. A taky velmi trpělivý :o).
Pod stolem bylo pár drobečků a přítel se je jal sbírat. Hezky trpělivě jeden po druhém si je ukládal do dlaně. Pozorovala jsem ho při té soustředěné činnosti a říkám mu.:"To víš no, u tebe doma je to jinak. Ty už je máš vycvičené. Sotva vlezeš do bytu, kde se čirou náhodou zapomenou drobečky na zemi. Stačí, aby ses podíval, řekneš, tak co je to tady! A oni pěkně, jako mravenci za sebou, napochodujou do košíku..."
Včera jsme byli na kolech na pouti v Kamenných Žehrovicích. Ujeli jsme asi sedmnáct kilometrů. Doma potom přítel povídá Dádě:"maminka je teda jezdkyně". Říkám mu:"jo, já jsem jeskyně a ty seš muj pračlověk..." :o)
Kdesi v horách pásl ovce malý pasáček. Jednoho dne zavítal k jeho obydlí poutník a požádal o vodu. Pasáček mu podal hrnek s čistou průzračnou vodou. Když se poutník napil, okamžitě z něj spadla všechna únvava a měl chuť tancovat. "Co je to za zázračnou vodu?" zeptal se pasáčka. "Je to léčivá voda ze studánky nahoře ve skalách", řekl a zavedl milého poutníka ke studánce. Poutník si nabral vodu do čiré lahve, poděkoval a vydal se zpátky do vesnice. Spěchal, aby pověděl ostatním o zázračné studánce a dal všem ochutnat.
Ve vsi se mu vysmáli, cože to přinesl za poklad. Marně nabízel k ochutnání. Nikdo nechtěl vědět, kde studánka je.
Potkal také místního obchodníka. Obchodník byl chytrý a taky zvědavý, napil se a v uších mu zacinkaly zlaté penízky. Požádal poutníka, aby ho zavedl ke studánce. Na voze měl spousty barevných lahviček. Naplnil je čirou vodou ze studánky a po návratu je začal nabízet na trhu.
Barevné lahvičky šly rychle na odbyt. Ve vesnici vládla dobrá nálada a spokojenost a každý ho velebil. Obchodník si koupil nový dům a užíval si všeobecné přízně. Až do doby, než naplněné lahvičky došly. "Budu se muset vypravit pro další", řekl si. Jenže si zaboha nemohl vzpomenout na cestu a poutník už byl dávno ten tam. Začal tedy plnit lahvičky obyčejnou vodou a doufal, že na to nikdo nepřijde. Jenže to nefungovalo a rozzlobení vesničané vyhnali obchodníka ze vsi a život se vrátil do starých kolejí...
Taky nakupujete barevné lahvičky, nebo se raději vydáte na cestu ke studánce sami?
Soumrak básník vyndal paletu
stojan, taky štětce. Na oblohu začal malovat plátna, co tak vábí veršotepce, když nemůžou v noci spát.