Grahanka | Zděšení ve vířivce

Před měsícem jsme byli v bazénu. V sobotu navečer se tam pohybovalo asi dvacet lidí, takže pohodička. Bývá tam celkem studeno, drahé energie, funguje polovina fénů a trysky zapínají každou čtvrt hodinu. My teplomylní, zhýčkaní paneláčáci, chodíme proto hlavně do vířivky a do páry. Říkala jsem si, když jsem strčila palec u nohy do sportovního bazénu, který měl asi dvacetsedm stupňů, jak jsme to jako děti dělaly, že jsme v tý ledárně vydržely tak dlouho. A když si představím, že jsme, jakmile v květnu vysvitlo sluníčko, hučely do rodičů, kdy už se pojedeme vykoupat na rybník, tak mi naskočí husina. Někteří to dokonce v tom květnu i ochutnali. No, to samé v zimě při bruslení a sáňkování. Ale abych neodbíhala.

Mikropříběh z vířivky.

Nikdo v ní není... prima ... vlezu dovnitř a nechávám se obublávat ... Zavřu oči uvolňuji se a nořím do relaxace ... moje tělo se vznáší, bublinky masírují a já se vířivky dotýkám už jen zátylkem na hraně ... a jak si tam tak pluju a vznáším ve vodě, najednou mám divný pocit ... něco se děje ... otevřu oči a proti mě sedí vyděšenej pán, v očích dva velký otazníky a čtu:"Infarkt? Mrtvice?"... Myslím, že se mu docela ulevilo, když jsem otevřela oči a vylezla ven...