newold®blbne.cz: Jo, tak tenhle pocit je mi blízký. Stejně jako Ty. U Tebe je vždycky hezky.
Pěkný den.
adil: Jejda, tohle odněkud znám - pocity viny, pocity úlevy, myšlenky, marné snahy i občasné rezignace...jako bych ten článek psala snad já... Zdravím a hezký den
---
adil.pise.cz
grahanka: Taky zdravím adil, děkuji a přeji hezký den Říkám si, že podobné události a situace zažíváme všichni a že častokrát stačí slůvko (a nemusí to být abrakadabra :o)) a svět se zase rozzáří.
inenaso: Jo,všechno by šlo, jen kdyby se to nevracelo! - Odeženeš to od sebe a ono je to v okamžení zpátky.
grahanka: Já mám taky podobnou zkušenost Ineaso. Situace se mi občas vracejí jako diktát ve škole. V prvním nasekám spoustu chyb. Paní učitelka mi ho vrátí k opravě. V opravě ještě seknu dvě, tři chyby, většinou z nepozornosti. Dokud prostě ten diktát nenapíšu bez chyby, vrací mi ho pořád zpátky. Pak se chvíli raduju z "dobře vykonané práce" a když už usínám na vavřínech, přijde další písemnka...
inenaso: O diktátech raději nemluvím, dříve se o nás natvrdlých říkalo, že jsme prostě blbí, dnes je to samý dis,...atd. Pamatuju asi čtvrtou třídu, kdy před mou lavicí stála učitelka a dívala se mi do sešitu a ťukala tužkou na lavici pořád a pořád a já netušila, že je to proto, že mi chybí nad písmenkem háček
grahanka: podobnou zkušenost mám, shodou okolností taky ze čtvrté třídy, s paní učitelkou mojí mladší dcery. Koukala jsem jako zjara, když pod domácím úkolem, ve kterém chyběla jenom tečka nad j, bylo napsáno od paní učitelky - oprava: Dádu napadlo celkem logicky, že napíše do té opravy jenom tu tečku. Jenže paní učitelka vyžaduje při opravě napsat celé slovo :o)))