Hladinka štěstí

Jak si udržet svojí "hladinku štěstí"?

Stává se vám, že se vám něco povede, někdo vás potěší, venku je krásně a vy si ten pocit užíváte a najednou vám tu vaši vnitřní idilku rozrazí hurikán? Užíváte si ten pocit, rochníte se v něm a najednou se něco stane a zatřese to s vámi. Je to jako budíček.

Přemýšlela jsem nad tím, jak si déle zachovat ten příjemný pocit klidu, tu "hladinku štěstí". Stav, kdy se sice nevznášíte v oblacích, ale hurikány jsou na míle daleko. Občas sem tam se přižene nějaký ten podzimní fičák.:o)

Když se rozčiluji nad hurikánem, řeším, vysvětlluji a obhajuji - klídek je pryč. Tak jsem si řekla, že mi to zkrátka přestane vadit. No jo, ale jak to udělat? Nejdřív si musím ujasnit si, co mě ještě nerozhodí a co už mi začíná vadit. Prima. Co dál? Dál to musím dát druhým nějak najevo.

A zase mám možnost volby. Můžu doufat, že mi to dotyčný "přečte na čele". Můžu hurikán seřvat, že takhle teda ne, takhle se mnou nikdo nebude zacházet, nebo jednoduše řeknu:"Takhle to nechci, nelíbí se mi, jak se mnou mluvíš, nezlob se, ale ne. Tohle mi vadí, tohle nechci udělat, neměla bych z toho dobrý pocit..." Není to lehký, nedaří se to hned a pokaždé.

Párkrát se mi podařilo říci ne, když jsem se nemohla rozhodnout a nesmírně se mi ulevilo. Odpadlo takové to - jak to udělám, vlastně se mi to nehodí, nechce se mi do toho, ale když jsem to slíbila, musím, sliby se plní... A kupodivu reakce toho druhého nebyla až tak dramatická...

:o) Jožo říká: www.youtube.com/watch