Ranění slepotou
běžíme temnotou.
Tunelem nejdelším
za sluncem milejším.
V srdci jen malý plamínek,
co rozdmýchá se v ohýnek.
A mistr kovář vezme měch,
rozfouká plamen věcí těch.
A světlo ohně ukáže ti klam.
Kam běžíš?
Za sluncem.
A věříš?
Zastav se.
Už jsi tam.
Ospale mžouráš do tmy, která ustupuje
poznáváš obrysy známé.
Najednou vidíš,
to světlo tu je.
Všichni ho v sobě máme.
