Grahanka | Meeting, aneb ze života interpunkčních znamének

Když znaménka schůzovala,
za břicha se popadala
(tedy hlavně otazník
jediný měl slušný břich).

Tečka o slovo se hlásí:
"Já jsem konec věty,
uzavírám světy,
tvořím nové začátky
a s velkými písmeny
ukazuji na změny."

Přidali se uvozovky:
"Uvozujem přímou řeč.
Dvě má motýl křídla,
bez nás řeč by zřídla."

Tečka k tečce v dvojtečce se nahne:
"Ve dvou se to vždycky lépe táhne."

Čárka, ta neskrývá dojetí:
"Beze mě není souvětí."

Vykřičník dí: "Důležitý jsem,
každou větu umocňuji důrazem!"

"Pomlčka jsem, kopíruji zem,
vleže každou myšlenku doplňuji jen."

Středník řídí schůzi:
"Navrhuji fůzi,
důležitost každého se ztrácí,
když se brání zuby nehty spolupráci."