Předěláváme byt a obě mé dcery jsou na týden u babičky.
Ta mladší miluje koně a tak jsem jí objednala vyjížďky do vedlejší vsi. Jenže nikdo neměl čas jí odvést. Přivezli jsme jí kolo, aby si tam dojela (jsou to dva kilometry). Jak jsem byla rozběhaná, s myšlenkama na rozrachtanej byt, usekla jsem debatu o tom, jestli trefí nebo ne se slovy, že už tam byla dvakrát a že to zvládne. Vysvětlila jsem jí cestu a případně ať se poptá.
Druhý den volám (v obavě, jestli opravdu trefí), jestli nepotřebuje znovu vysvětlit cestu. "Mami, v pohodě, babička mi namalovala plánek". Jak jednoduché, že? Tak prosté řešení mě v tom fofru vůbec nepřišlo na mysl. Když jsem mamce po telefonu děkovala, tak mi řekla, co blbnu, že to byla maličkost :)
Díky mami, díky všem prarodičům, že nám pomáhají ve "zdánlivých maličkostech", které jsou tolik důležité.
