Trhali jsme zub... Mami, slib mi, že to nebude bolet... To ti slíbit nemůžu, ani to za tebe neodbolím. Mám větší sílu, můžu ti pomoci tak, že ho vytrhnu, ale musíš být pevně rozhodnutá, že chceš. Až se rozhodneš, otevři pusu, zavři oči a ani se nehni... Po čtvrt hodině... Nééé, ten spodní to neni, je to ten nahoře :)... Vim, jen se k němu potřebuju dostat... Lup, a je venku... Mamko, tos mi klidně mohla slíbit, že to nebude bolet, ono to totiž nebolelo...

Podléhám reklamnímu letáčku,

pak z první třídy opáčku.

A píšu:"Miluju tě miláčku, jako rajskou omáčku".

A pak si říkám:"Na sv. Valentýna

použij raději slova jiná."

Jak se asi sluší,

něco o srdci a duši?

A tak skládám slůvka neuměle,

miluju tě od pondělka do neděle.

Miluju tě večer ráno,

když mám v sobě rozestláno.

Milujem tě včera, zítra, dnes.

Já, holky i Megy pes :o)

Doma je máma

doma je táta

Na návsi v rybníčku

rybička zlatá.

Doma je piano

lavička v zahradě.

Obrázek slunečnic

a koník v ohradě.

Doma je písnička

koláč od babičky

Dědečkův samovar

a čaje z krabičky...

 V předvečer vánoční

v ten lásky čas

slyšíš to cinkání,

šepot a andělský hlas?

Ježíšek i pán co obývá severní pól

vědí, že láska nemá protipól.

Nechodí s famfárou,

do novin nepíše.

Z kouzelné své říše

snáší se k nám tiše.

Až zítra u štědrého stolu

budeme sedět tiše spolu,

prostřeme všichni v srdci svým

o talíř navíc všem pocestným...

"Co dostanu k Ježíšku?"

Myšku v šedém kožíšku.

"Dotykáč a nebo koně?"

Stáj bude mít na balkóně.

"A co ty si mamko přeješ?"

Ať se se mnou ráda směješ.

"Mami, řekni ňákou věc!"

Na zlé sny z papíru klec.

Pro tebe a všechny děti,

pro každého dospěláka,

co rád staví sněhuláka..."

Na podzim listí už spadlo,
jen jeden lístek kdoví, co ho tíží
pevně se drží, a snad ho
nesfoukne vítr, co strništěm se blíží.

Pod stromem básník tiše
do notesu své básně píše.

"Hej básníku,
mám touhu", volá list
"napiš tu báseň na mě,
ať ze mě mohou si jí lidé číst.
Počítám, že se dlouho ještě udržím..."

A básník zavře notes, mluví k němu:
"Proč bojíš se tak přijmout změnu?
Ty sám si básní nejhlubší,
pusť se ať o tom  všichni ví..."

Najdi svůj střed,

pohneš se vpřed.

Jdi svojí cestou,

ne s cizí vestou.

Domů se vrátíš

i když se ztratíš.

S baterkou v batohu

se světlem v duši.

Zasměj se, když spatříš

dvě oslí uši.

Na vlastní hlavě

to je čas právě

nebrat se vážně

když rochníš se v bahně.

V bahně svých vin

Přestaň už s tím.

Ty jsi ten zázrak

zapomeň na mrak.

Mrak, co tě tíží,

když bouřka se blíží.

Když déšť spadne na zem

vzduch pročistí rázem.

A slunce zas

nastane čas...

A je první v abecedě

nechodí spát po obědě

B je blízkost, babička

sen, co padá na víčka

C je cesta, cit a cíl

D dílo, co si dokončil

E je Eva - první žena,

F fantazií zasažena.

G je globus celý svět

čas, co nejde vrátit zpět

H je hvězda, co na vrbě svítí

I indián, co sedí v teepee

J jeskyně hluboká

jáma, jízda divoká

K je míč, co kutálí se z kopce

L lavička na lanovce

M je máma milující

N naděje pro truchlící

O je obdiv člověku

P polévka z česneku

Q kvílení, co Meluzína

pouští v říjnu do komína

R je radost z života

S je prima sobota.

T toulání se jen tak po lese

U ucho, co džbánek unese

V je víra v sebe

W ve dvou spatříš nebe

X zaškrtni si, co bys chtěl

Y kdybys to neviděl

Z je zázrak každodenní

Volná chvilka po školení

Ž je žití, co tě láká

v zimě stavět sněhuláka.

vážně :o)

Jsem jeskyně

a ty můj pračlověk.

Jsem u zdí temná

uvnitř oheň hřeje.

Jsem zábavná i bez naděje.

Silná i jemná, co si budeš přát,

Můžeš se uvnitř o můj oheň hřát.

Sám zábrany mé ve mě boříš.

Do hloubek mých se s láskou noříš

a za chvíli i ty sám hoříš...

a nevážně :o)

Jsem jeskyně a ty jsi homo sapiens

jsme stálejší než Duo Damiens.

Tak sundej si to indiánský pyžamo

a do kamene zašeptej:"Ribano"

Pak zavři oči a poslouchej.

Jak ozvěna ti odpovídá - ano, ano, ano...

Soumrak básník vyndal paletu