Grahanka | Život je pes

Když ráno vyjde sluníčko,
pousměju se maličko
V poledne z práce z okna se dívám
a duchem se stromy v lese bývám
Navečer domů, když dojedu
ozve se: "Mami, mamíííí, co bude zítra k obědu?"
A tak si říkám potichoučku,
že zkusím jednou pomaloučku,
našlapujíce zlehka s tichým:"paráda"
zahnout kramle - řekněme, vzít nohy na záda
A potom přijde ke mě Dáda
řekne mi:"Mamko, mám tě ráda"
a útěku plán zhatí se zas
no co, na zdrhnutí je vždycky čas :))))

Pes, tužka, cihla.

Hle, myš Lenka se mihla.

Mihla se dírou v sýru.

Mihla se, a je ta tam.

Za tebou srdce teď chvátám.

Jsem hlava, ego, JÁ.

Tisíckrát v myslích prokletá.

Hlava, co za všechno prý může...

Bez hlavy ale klobouk být nemůže.

Bez klobouku zas do krku ti prší.

A na čem seděly by uši?

A oči, jež okna jsou do duší?

A ústa, která kromě řečnění

polibkem světy promění?

Nos, který ukáže ti směr?

Když natlučeš si ho,

je kámoš a je fér.

Vstaneš a narovnáš se,

dál za ním jdeš.

Pomůže vyčuchat ti lež jako věž.

A tak si hlavo vrásky nedělej,

když víš, že srdce máš,

život je veselej...

http://www.nesuchynky.cz/novinky/

Podléhám reklamnímu letáčku,

pak z první třídy opáčku.

A píšu:"Miluju tě miláčku, jako rajskou omáčku".

A pak si říkám:"Na sv. Valentýna

použij raději slova jiná."

Jak se asi sluší,

něco o srdci a duši?

A tak skládám slůvka neuměle,

miluju tě od pondělka do neděle.

Miluju tě večer ráno,

když mám v sobě rozestláno.

Milujem tě včera, zítra, dnes.

Já, holky i Megy pes :o)

 V předvečer vánoční

v ten lásky čas

slyšíš to cinkání,

šepot a andělský hlas?

Ježíšek i pán co obývá severní pól

vědí, že láska nemá protipól.

Nechodí s famfárou,

do novin nepíše.

Z kouzelné své říše

snáší se k nám tiše.

Až zítra u štědrého stolu

budeme sedět tiše spolu,

prostřeme všichni v srdci svým

o talíř navíc všem pocestným...

Na podzim listí už spadlo,
jen jeden lístek kdoví, co ho tíží
pevně se drží, a snad ho
nesfoukne vítr, co strništěm se blíží.

Pod stromem básník tiše
do notesu své básně píše.

"Hej básníku,
mám touhu", volá list
"napiš tu báseň na mě,
ať ze mě mohou si jí lidé číst.
Počítám, že se dlouho ještě udržím..."

A básník zavře notes, mluví k němu:
"Proč bojíš se tak přijmout změnu?
Ty sám si básní nejhlubší,
pusť se ať o tom  všichni ví..."