Tuším, před miliony lety,

do pohybu se daly světy.

Obří ruka impuls dala,

aby země zazpívala.

V tichu, jež mi zvoní tělem,

rozpustím se v bytí celém.

Z výšky jdou na mě mrákoty

vidím do zahrad za ploty.

Představuju si jak v Himaláji

ještě vyšší jsou.

Tam druhé patro mají...

Když ráno vyjde sluníčko,
pousměju se maličko
V poledne z práce z okna se dívám
a duchem se stromy v lese bývám
Navečer domů, když dojedu
ozve se: "Mami, mamíííí, co bude zítra k obědu?"
A tak si říkám potichoučku,
že zkusím jednou pomaloučku,
našlapujíce zlehka s tichým:"paráda"
zahnout kramle - řekněme, vzít nohy na záda
A potom přijde ke mě Dáda
řekne mi:"Mamko, mám tě ráda"
a útěku plán zhatí se zas
no co, na zdrhnutí je vždycky čas :))))

Mráčky si po nebi plují líně

a malé lesní víle Evelíně.

Zacuchal jarní vánek vlásky.

Sedla si do trávy u říčky,

pomalu malými prstíčky

rozmotat chce tu motanici.

Měla být večer v lese

na slavném vílím plese.

Pláče, že nedala ve větru

vlásky si pod čepici.

Stmívá se a zvonky vyzvání

pozvánku na vílí plesání.

Uviděl vílí trable měsíček,

stříbrným hřebenem rozčesal vlásek po vlásku.

Posypal stříbrem hvězdiček.

Ejhle, co stojí tu za krásku...

Pes, tužka, cihla.

Hle, myš Lenka se mihla.

Mihla se dírou v sýru.

Mihla se, a je ta tam.

Za tebou srdce teď chvátám.

Jsem hlava, ego, JÁ.

Tisíckrát v myslích prokletá.

Hlava, co za všechno prý může...

Bez hlavy ale klobouk být nemůže.

Bez klobouku zas do krku ti prší.

A na čem seděly by uši?

A oči, jež okna jsou do duší?

A ústa, která kromě řečnění

polibkem světy promění?

Nos, který ukáže ti směr?

Když natlučeš si ho,

je kámoš a je fér.

Vstaneš a narovnáš se,

dál za ním jdeš.

Pomůže vyčuchat ti lež jako věž.

A tak si hlavo vrásky nedělej,

když víš, že srdce máš,

život je veselej...

http://www.nesuchynky.cz/novinky/

Trhali jsme zub... Mami, slib mi, že to nebude bolet... To ti slíbit nemůžu, ani to za tebe neodbolím. Mám větší sílu, můžu ti pomoci tak, že ho vytrhnu, ale musíš být pevně rozhodnutá, že chceš. Až se rozhodneš, otevři pusu, zavři oči a ani se nehni... Po čtvrt hodině... Nééé, ten spodní to neni, je to ten nahoře :)... Vim, jen se k němu potřebuju dostat... Lup, a je venku... Mamko, tos mi klidně mohla slíbit, že to nebude bolet, ono to totiž nebolelo...

Podléhám reklamnímu letáčku,

pak z první třídy opáčku.

A píšu:"Miluju tě miláčku, jako rajskou omáčku".

A pak si říkám:"Na sv. Valentýna

použij raději slova jiná."

Jak se asi sluší,

něco o srdci a duši?

A tak skládám slůvka neuměle,

miluju tě od pondělka do neděle.

Miluju tě večer ráno,

když mám v sobě rozestláno.

Milujem tě včera, zítra, dnes.

Já, holky i Megy pes :o)

Doma je máma

doma je táta

Na návsi v rybníčku

rybička zlatá.

Doma je piano

lavička v zahradě.

Obrázek slunečnic

a koník v ohradě.

Doma je písnička

koláč od babičky

Dědečkův samovar

a čaje z krabičky...

 V předvečer vánoční

v ten lásky čas

slyšíš to cinkání,

šepot a andělský hlas?

Ježíšek i pán co obývá severní pól

vědí, že láska nemá protipól.

Nechodí s famfárou,

do novin nepíše.

Z kouzelné své říše

snáší se k nám tiše.

Až zítra u štědrého stolu

budeme sedět tiše spolu,

prostřeme všichni v srdci svým

o talíř navíc všem pocestným...

"Co dostanu k Ježíšku?"

Myšku v šedém kožíšku.

"Dotykáč a nebo koně?"

Stáj bude mít na balkóně.

"A co ty si mamko přeješ?"

Ať se se mnou ráda směješ.

"Mami, řekni ňákou věc!"

Na zlé sny z papíru klec.

Pro tebe a všechny děti,

pro každého dospěláka,

co rád staví sněhuláka..."

Na podzim listí už spadlo,
jen jeden lístek kdoví, co ho tíží
pevně se drží, a snad ho
nesfoukne vítr, co strništěm se blíží.

Pod stromem básník tiše
do notesu své básně píše.

"Hej básníku,
mám touhu", volá list
"napiš tu báseň na mě,
ať ze mě mohou si jí lidé číst.
Počítám, že se dlouho ještě udržím..."

A básník zavře notes, mluví k němu:
"Proč bojíš se tak přijmout změnu?
Ty sám si básní nejhlubší,
pusť se ať o tom  všichni ví..."