"Po smrti bude tma, maminko.
Nepohnu se už ani malinko..."
a začala usedavě plakat.

Vzpoměla jsem si, jak v jejím věku,
přemýšlela jsem smrti a o člověku.
O tom, že tady umřeme a všechno půjde dál,
v mozaice zmizí jeden oblázek,
Popelčin střevíček nenajde sál
a tolik nezodpovězených otázek.

"Neplakej, Dádo, duše neumírá
a kdyby, máme před sebou ještě spoustu let."

Ještě teď mě ten její pláč svírá.
Já taky nevím, jaká je odpověď...

Chtěla bych odjet do Tibetu,

a možná, že ne, že se pletu.

Možná mi stačí křížem krážem,

projít Čechy nežli Zazen.

Možná mi stačí za bůžkem,

cestovat busem s batůžkem.

Tři nejhezčí vůně na světě?

Jenom si klidně tipněte.

Není to Chanel číslo pět,

jednodušší je odpověď.

No Františku, jen se přihlaš.

Sim pančitelko, vím to hned,

je to hlína, hnůj a taky siláž.

Chtěla bych být pes,
ten nestará se, co bude a co je dnes,
chtěla bych být sličná fenka,
co, když přijde domu z venka,
lehne na gauč nebo na klín,
k pohlazení připravená,
vymazlená, vymazlená ...

Můžeš sbírat pochvaly,
ale když si nevěříš,
nepomohou metály,
v sobě to máš
to si piš.

Být bělý a mít rovnováhu,
jo, to se dobře řekne,
když s váma pěkně na podlahu,
bujarej koník sekne.

Možná to znáte, nejen z pohádek,

co mi chtěl koník asi říct?
Nedělat drámo z pádu na zadek,
oprášit, vstát a jít,
dál tady a teď ...

Lepší kyblík s povidlama,
nežli kýbl na nervy,
pro mě za mě, klidně si dám,
třeba párky z konzervy

Žížala tak to je síla,
začátek se s koncem stírá,
a když dojde ke spojení,
na kruh žížala se změní,
pak nepoznáš kde to končí,
ba ani kde začíná.
Láska dvou se prolíná ...

Dívám se očima dítěte,
jak je tu krásně na světě.
Dívám se očima ženy,
přijímám všechny změny.
Dívám se očima stařenky,
a všechny tyhle myšlenky,
malují život blažený
děkuji, že mohu

žít tady na zemi.

Zbavím se vzdoru,

a taky ega,

co má se pořád na pozoru,
i když mě to někdy leká .

Umíte z komára velblouda udělat?
Jé, o tom bych já mohla povídat.
Z jednoho komára na otomanu,
udělám velbloudů celou karavanu.

Vařila jsem párky k obědu,
zapomněla jsem na ně (to dovedu),
ejhle na ty smíšky,
praskly a vypadaj jak záložky do knížky.

Levou ponožku za pravou je malá změna,
a co třeba naruby?
Někdo nosí jedny rád,
se změnou se nechce prát.
Jenže potom za chvíli,
lidi kolem by se dusili.
Aromaterapie šoková,
fanouška změn ze mě vychová.

Když se mohou zajíci,
osvícení dosíci,
může každý človíček,
vzít si taky kousíček.
Rozběhni se po lese a vše se změní,
každý strom ti nese uzdravení ...

Každá zásada,
je jako násada,
která tě ovládá.
Žitím bez pravidel,
dělám si z života prdel.