Jsi krásný

A krásný je tvůj svět.

Jsem krásná

A krásný je můj svět.

Jsme dokonalí

A dokonalý je náš svět.

Někdy se naše Vesmíry střetnou.

Jeden chce na trávě spočinout

Druhý zas vzlétnou...

Každý den píšeš ten příběh od nuly

Aby se příště zas

Vesmíry naše prolnuly

Dávám ti svobodu a ve smíru

S láskou se s tebou prolínám a rozpouštím

V mém, tvém, našem Vesmíru

Vina je iluze

Na cestě za duhou

Barevné světy jsou

Zbarvené každým z nás

Poslouchej srdce hlas

Vina je závoj šedivý

Na cestě za pravdou...

Když manipuluješ ty sám a nebo někdo tebe

Když zapálený v konání, nevidíš ani sám sebe

Když myslíš si, že hýbeš světem jen ty sám

Když upínáš se k cizí pravdě - slepý kmán

Zastav nás Bože a dej nám znamení

Ať přetrhne se těžký řetěz našich zranění

A tu šedou paní M s páskou

Vystřídá pan Soucit s paní Láskou

Beze slov - můžeš namalovat květinu

Beze slov - spatříš vodní hladinu

Beze slov - můžeš pohladit dítě

Beze slov - vánek ochladí tě

Beze slov - můžeš kráčet krajinou

Beze slov - projdeš svojí hlubinou

Beze slov - můžeš úsměv darovat

Beze slov - dá se i milovat

Beze slov - země svojí píseň zpívá

Beze slov - s láskou se matka na své děti dívá ...

Rozpustilá kytička

Napila se sluníčka

A teď září čím dál více

Jmenuje se Slunečnice...

Kolik váží slza?

Někdy kilo někdy dvě

A přeci je to stejná krůpěj

jak rosa v zahradě.

Ať naděje a radost přijde tam

kde dnes pláče beznaděj.

Brousím svůj kamínek

od těžkých vzpomínek

Od smutných myšlenek

co skrývám navenek.

Ten kámen, co v srdci mám

obrousím v drahokam.

Do velké mozaiky žití

ho s láskou taky dám.

Když pocit máš, že hroutí se ti svět

a nepomáhá slovo účasti

Když sám stojíš nad vlastní propastí

nikdy není pozdě - milovat a odpouštět.

Jsem kapka rosy

když padá v lesku

Jsem malé cosi

co nekoupíš si v Tesku

Jsem poupě, co se rozvíjí

i chvíle, která pomíjí

Jsem oči, které znovu vidí

makovou panenkou, co se stydí

Nahoře, dole nebo uprostřed

Jsem otázka i odpověď

Jsem rebel co se nedá

i malé světlo, které hledá

Jsem matkou, dcerou, ženou

milovanou i odloženou

Na louce, v lese i na cestě

kapitán s odznakem na vestě

Jsem žlutá, modrá, černobílá

zelené ano, bílé snad i lesní víla

Poznávám se denně v očích, tvářích

jsem světlo, které v lásce září ...

Vzpomínám, jak coby děcko

Chtěla jsem naráz hned teď všecko

A občas i dneska strach mi nahání

Všechno, co vyžaduje času trvání

Když není to dnes, nikdy to už nebude

Zrychlím to, poběžím a nazdar osude

A přehoupne se rok, dva, tři a deset let

Jiný je můj, tvůj, ten náš svět

Oběhnu každý strom na cestě

Nejméně třikrát kolem dokola

Až unavím se během teprve

S jazykem venku na vestě

Uslyším tichý klidný hlas

Zastav se, člověče, kam spěcháš?

Copak vím?

Bojím se, že když zastavím

Zůstanu na cestě opuštěná stát

A nikde nikdo, kdo by mě měl rád

A nikde nikdo, a co ty?

Tolik se bojíš samoty?

Říkají, že je s námi Bůh

Nevidím ho, je dobrodruh?

Tak se jdi ještě proběhnout

Když nemůžeš si vzpomenout ...

Počkám tu na tebe, mám času dost

A taky božskou, božskou trpělivost ...