|
Tuto meditaci jsem napsala před rokem inspirována obrázkem od Jíti. Věnovala jsem jí mé rodině. Společenství duší, ve kterém se narodíme a díky němuž máme jedinečnou možnost učit se, vyvíjet a zrát... Vznikla na výzvu člověka, který mi byl, společně se svojí partnerkou, učitelem, rádcem i "soupeřem". Díky nim jsem našla sama sebe a něco málo možná i pochopila :o)... Jsem vděčná, že jsem mohla kráčet vedle nich a zažívat dobrodružství, poznávání a setkávání.  Meditace čtyř živlů (inspirovaná obrázkem od Jíti)
Půjdeme spolu na procházku do přírody. Zabal si do batůžku všechno, co potřebuješ na cestu... A pak ho klidně zapomeň doma :o)
Je krásně teplo a svítí sluníčko.
...Cestou mezi poli opouští tě, co ještě bolí. Zuj boty a bosky, vnoř do teplé hlíny, unavené svoje plosky :o)
Cítíš, jak ti prohřátá hlína projíždí mezi prsty a jemně masíruje tvá unavená chodidla. ...Každičký krok, rozpouští jeden těžký rok.
...Zastav se a vnímej, jak pevně stojíš na zemi. Jsi strom, máš pružný kmen a silné kořeny. Tvými kořeny proudí životadárná míza. Vchází chodidly a ty jí necháváš proudit kotníky až ke kolenům... Pouštíš tu mízu dál, přes kříž, po páteři až do srdce... Slyšíš tichý konejšivý hlas, jak říká:"Miluji tě, člověče. Už ses naklečel dost. Je odpuštěno, Jdi a žij..."
Znovu se vydáváš na cestu.
Ten zvuk, co slyšíš je zurčení potůčku. ...To Voda zpívá svoji modrou píseň. A tvoje srdce opouští teď všechna tíseň.
Její průsvitné vlnité vlasy čechrají zelené stvoly trávy podél potůčku. Noříš své nohy do průzračné, teplé vody. A Voda zpívá... ...Její zpěv ti proniká do srdce a odplavuje všechny bolesti, trápení a křivdy... Naber tu průzračnou vodu z potůčku do dlaní, opláchni obličej a celé tělo...
Osvěžený pokračuješ dál.
...Cítíš, jak slunce hřeje a v srdci rozpouští ti závěj beznaděje... Po obloze cválá Ohnivý kůň. Od kopyt mu odlétají zlatavé jiskřičky a celý září. Pozdraví se se sluncem a skokem je u tebe.
Zaboř ruku do jeho hřívy. Nepálí, krásně hřeje. Pohlaď ho po krku a zadívej se do jeho ohnivých očí. Ty plamínky, co v nich spatříš, vtiskni si do srdce. Budou tě hřát i v největší zimě. Oheň je radost z žití a kůň volnost. Odevzdej všechno, co tě svazuje a omezuje...
Až to uděláš, rozeběhni se po louce.
Cítíš, jak ti vánek čechrá vlasy? To Vítr přichází a všechno se vlní v jeho rytmu. Stejně jako laská zelené koruny stromů, bere do svých větrných rukou tvojí těžkou hlavu a rozfoukává všechny smutné myšlenky. Najednou je tvá hlava lehká. Jsi pevně ukotven v zemi a tvoje vědomí se rozpíná. Vnímáš, jak se odlupuje jedna vrstva za druhou a cítíš se lehce. Celým tvým tělem proudí nádherná láskyplná léčivá energie.
Procházka je u konce. Dary čtyř vládců živlů máš ale už napořád uložené ve svém srdci. Když se budeš cítit vyčerpaně, vzpomeň si na ně a tvoje síly se obnoví...
A když to nepomůže, vydej se na skutečnou procházku. To, co jsem tu popsala, máme každý za humny :o) S úctou k přírodě, zemi a ke všem živlům venku i uvnitř nás ... Grahanka |
 Tuším, před miliony lety, do pohybu se daly světy. Obří ruka impuls dala, aby země zazpívala.
V tichu, jež mi zvoní tělem, rozpustím se v bytí celém. Z výšky jdou na mě mrákoty vidím do zahrad za ploty.
Představuju si jak v Himaláji ještě vyšší jsou. Tam druhé patro mají... |