Sytý hladovému nevěří

když v kamení se mění jemu pápěří...

(budu na to pamatovat)

Při procházce oranicí

našla jsem dnes kámen spící

Probudí se nejdřív z jara

tak snad abych nezaspala

čestné místo na stolečku nočním má

jaro totiž na ospalce nečeká... :)

Nabídneš-li dámě rámě

zavděčíš se její mámě...

Nad Betlémem vyšla hvězda zářivá

z rádia se line hudba mazlivá

Na obloze svítí, cestu značí

mudrcové dávní, lidé dobří

ke kolébce kvačí

každý jen tak rychle, jak sám stačí

Novinu tu každoroční zvěstuje

že z té boží lásky i ta lidská je...

Každoroční pouštění "Světýlek naděje" v Roztokách u Jezu...

Slyším to, co jiní neslyší,
bosé nohy chodit po plyši.
Vzdechy pod pečetí v dopise,
chvění strun, když struny nechví se.

Prchávaje někdy od lidí,
vidím to, co jiní nevidí.
Lásku, která oblékla se v smích,
skrývajíc se v řasách na očích.

Když má ještě vločky v kadeři,
vidím kvést růži na keři.
Zaslechl jsem lásku odcházet,
když se prvně rtů mých dotkl ret.

Kdo mé naději však zabrání
- ani strach, že přijde zklamání,
abych nekles pod tvá kolena.
Nejkrásnější bývá šílená.

Básnička, to je malý

k srdci klíček,

volňásek do světů fantazie,

sen zpoza otevřených víček.

Tančící hlásky a samohlásky

ve větru vílí stříbrné vlásky,

smutné i vyslyšené lásky,

houslista v něžném proudu tónů,

hluboká tmavá noc

i rej lampiónů.

Báseň jsou ruce máminy

čechrajíc Eliščiny peřiny,

na dobrou noc je ona políbení,

vábničkou do světa dětského snění...

Ve spícím lese ozvěna

tiše si vzpomíná na jména

A vítr šustí listím stromů,

to tichý hlásek volá:"Domů".

Na louce v stříbře měsíce

koupe se kapek tisíce.

Ráno, až v slunci shoří,

vydají vstříc se moři...

Někdy je dobré podívat se zpátky
abys tak viděl na začátky.

Tak jako stromek, co se v dubu vzhlíží,
jak silný je a k nebi míří
a nevidí, že sám už sklízí.
Když před časem se v zemi rodil
a hlínu těžkou prorážel,
na celý svět, když pak se zlobil
co cítí, říci neuměl...

Někdy je dobré podívat se zpátky 

a pustit minulost ven zadními vrátky...

Pandora nevinná, krásná

váhá.

Skříňku, co drží v ruce,

otevřela by prudce

ráda.

Tak, jako každou ženu

přes slibů dost,

trápí jí šílená zvědavost.

"Jen očkem mrknout,

to se smí,

nadzvihnout víko a ..."

Venku je celé tajemství.

Pandora dospělá, krásná ví,

o čem je celé tohle tajemství.

Tisící zkušeností poučena

s tváří tajemnou,

(moudrá žena)

nechává skříňku navěky zavřenou...