Popsané listy papíru

shořely na prach

Shořely desky na míru

masky, co oblíbil sis při hrách

Z popela Fénix ještě nevstává

a o pozornost hlásí se i místa bolavá

Před sebou bílý list

a na něm prázdno - nic

Jak to mám Bože číst?

Zavři teď oči, víčka ti zvenku sluší

Uklidni mysl, nadýchni se

a začni psát s duší...

Každý ho v sobě má

Lva, co ho stále dobíhá

Když vysílen už prosíš o milost

a běžet už tě neláká

Změní se onen hrozivý

v roztomilého plyšáka

Jsi krásný

A krásný je tvůj svět.

Jsem krásná

A krásný je můj svět.

Jsme dokonalí

A dokonalý je náš svět.

Někdy se naše Vesmíry střetnou.

Jeden chce na trávě spočinout

Druhý zas vzlétnou...

Každý den píšeš ten příběh od nuly

Aby se příště zas

Vesmíry naše prolnuly

Dávám ti svobodu a ve smíru

S láskou se s tebou prolínám a rozpouštím

V mém, tvém, našem Vesmíru

Vina je iluze

Na cestě za duhou

Barevné světy jsou

Zbarvené každým z nás

Poslouchej srdce hlas

Vina je závoj šedivý

Na cestě za pravdou...

Když manipuluješ ty sám a nebo někdo tebe

Když zapálený v konání, nevidíš ani sám sebe

Když myslíš si, že hýbeš světem jen ty sám

Když upínáš se k cizí pravdě - slepý kmán

Zastav nás Bože a dej nám znamení

Ať přetrhne se těžký řetěz našich zranění

A tu šedou paní M s páskou

Vystřídá pan Soucit s paní Láskou

Beze slov - můžeš namalovat květinu

Beze slov - spatříš vodní hladinu

Beze slov - můžeš pohladit dítě

Beze slov - vánek ochladí tě

Beze slov - můžeš kráčet krajinou

Beze slov - projdeš svojí hlubinou

Beze slov - můžeš úsměv darovat

Beze slov - dá se i milovat

Beze slov - země svojí píseň zpívá

Beze slov - s láskou se matka na své děti dívá ...

Rozpustilá kytička

Napila se sluníčka

A teď září čím dál více

Jmenuje se Slunečnice...

Kolik váží slza?

Někdy kilo někdy dvě

A přeci je to stejná krůpěj

jak rosa v zahradě.

Ať naděje a radost přijde tam

kde dnes pláče beznaděj.

Brousím svůj kamínek

od těžkých vzpomínek

Od smutných myšlenek

co skrývám navenek.

Ten kámen, co v srdci mám

obrousím v drahokam.

Do velké mozaiky žití

ho s láskou taky dám.

Když pocit máš, že hroutí se ti svět

a nepomáhá slovo účasti

Když sám stojíš nad vlastní propastí

nikdy není pozdě - milovat a odpouštět.