Láska, že drahým kamením

   tak, jako sůl se nahradit nedá,

   věděla Maruška - ví to i král

   (teď už děda).

   A tak si solíme pro radost,

   vždyť je jí na světě pořád dost.

   Smějme se od srdce

   (jako ten král)

   všem tajtrlíkům,

   co kvůli moci ji chtějí

   nasypat do rybníku...

     Optimisti jsou si jisti,

     že zas bude líp.

     Každé ráno vstanou s radostí,

     i když není zrovna šunka od kosti.

     Není lehká pesimisty kůže,

     když naříká, že je stále hůře.

     Po středě vždycky čtvrtek přijde,

     a každé ráno slunko znovu vyjde.

Na křídlech vážky ať odletí

prastarých rodů prokletí.

Objímá matka s láskou děti svoje

a osychají slzy dvoje.

Nejsi to ty a nejsem to já

tisíckrát každá v žalu zrozená.

V realitě téhle nové

končí se kruté bitvy snové.

 Končí se staré pohádky

přivítej nové začátky...

Tuto meditaci jsem napsala před rokem inspirována obrázkem od Jíti. Věnovala jsem jí mé rodině. Společenství duší, ve kterém se narodíme a díky němuž máme jedinečnou možnost učit se, vyvíjet a zrát... Vznikla na výzvu člověka, který mi byl, společně se svojí partnerkou, učitelem, rádcem i "soupeřem". Díky nim jsem našla sama sebe a něco málo možná i pochopila :o)... Jsem vděčná, že jsem mohla kráčet vedle nich a zažívat dobrodružství, poznávání a setkávání.

Meditace čtyř živlů (inspirovaná obrázkem od Jíti)

Půjdeme spolu na procházku do přírody.

Zabal si do batůžku všechno, co potřebuješ na cestu...

A pak ho klidně zapomeň doma :o)

Je krásně teplo a svítí sluníčko.

...Cestou mezi poli opouští tě, co ještě bolí.

Zuj boty a bosky, vnoř do teplé hlíny, unavené svoje plosky :o)

Cítíš, jak ti prohřátá hlína projíždí mezi prsty a jemně masíruje tvá unavená chodidla.

...Každičký krok, rozpouští jeden těžký rok.

...Zastav se a vnímej, jak pevně stojíš na zemi.

Jsi strom, máš pružný kmen a silné kořeny.

Tvými kořeny proudí životadárná míza.

Vchází chodidly a ty jí necháváš proudit kotníky až ke kolenům...

Pouštíš tu mízu dál, přes kříž, po páteři až do srdce...

Slyšíš tichý konejšivý hlas, jak říká:"Miluji tě, člověče. Už ses naklečel dost. Je odpuštěno, Jdi a žij..."

Znovu se vydáváš na cestu.

Ten zvuk, co slyšíš je zurčení potůčku.

...To Voda zpívá svoji modrou píseň.

A tvoje srdce opouští teď všechna tíseň.

Její průsvitné vlnité vlasy čechrají zelené stvoly trávy podél potůčku.

Noříš své nohy do průzračné, teplé vody.

A Voda zpívá...

...Její zpěv ti proniká do srdce a odplavuje všechny bolesti, trápení a křivdy...

Naber tu průzračnou vodu z potůčku do dlaní, opláchni obličej a celé tělo...

Osvěžený pokračuješ dál.

...Cítíš, jak slunce hřeje a v srdci rozpouští ti závěj beznaděje...

Po obloze cválá Ohnivý kůň. Od kopyt mu odlétají zlatavé jiskřičky a celý září.

Pozdraví se se sluncem a skokem je u tebe.

Zaboř ruku do jeho hřívy. Nepálí, krásně hřeje.

Pohlaď ho po krku a zadívej se do jeho ohnivých očí.

Ty plamínky, co v nich spatříš, vtiskni si do srdce. Budou tě hřát i v největší zimě.

Oheň je radost z žití a kůň volnost.

Odevzdej všechno, co tě svazuje a omezuje...

Až to uděláš, rozeběhni se po louce.

Cítíš, jak ti vánek čechrá vlasy?

To Vítr přichází a všechno se vlní v jeho rytmu.

Stejně jako laská zelené koruny stromů, bere do svých větrných rukou tvojí těžkou hlavu a rozfoukává všechny smutné myšlenky.

Najednou je tvá hlava lehká.

Jsi pevně ukotven v zemi a tvoje vědomí se rozpíná.

Vnímáš, jak se odlupuje jedna vrstva za druhou a cítíš se lehce.

Celým tvým tělem proudí nádherná láskyplná léčivá energie.

Procházka je u konce. Dary čtyř vládců živlů máš ale už napořád uložené ve svém srdci.

Když se budeš cítit vyčerpaně, vzpomeň si na ně a tvoje síly se obnoví...

A když to nepomůže, vydej se na skutečnou procházku. To, co jsem tu popsala, máme každý za humny :o)

S úctou k přírodě, zemi a ke všem živlům venku i uvnitř nás ... Grahanka

Tuším, před miliony lety,

do pohybu se daly světy.

Obří ruka impuls dala,

aby země zazpívala.

V tichu, jež mi zvoní tělem,

rozpustím se v bytí celém.

Z výšky jdou na mě mrákoty

vidím do zahrad za ploty.

Představuju si jak v Himaláji

ještě vyšší jsou.

Tam druhé patro mají...