Na vrchol hory vyšplhám

možná si boty roztrhám

A když mě nohy bolet budou,
slezu zas dolů a půjdu bosá struhou

Na hoře, nebo v údolí zeleném
obojí má svůj půvab
potkám se třeba v lese s jelenem
a budu zpívat důůůvabbb

Přítel, ten nemaže ti medy kolem pusy

přítel, ten pravdu ti vždy říci zkusí

Do očí řekne ti, co si myslí směle

i s rizikem, že ho pošleš ...

A tak se učím přítelem si být

byť se sebou sama někdy nemůžu už žít

A s přítelem svým zkusím splynout

je ve mně a já nemůžu ho minout

Osho říká: "Láska není vztah, láska vytváří vztah, ale není vztahem. Vztah je něco dokončeného, je to podstatné jméno. Láska je jako řeka, plynoucí a nekonečná. Vytváření vztahu obsahuje nejistotu, vztah souvisí s pocitem jistoty. Jakmile jste součástí vztahu, začínáte považovat jeden druhého za samozřejmost. Vytváření vztahu znamená, že pořád začínáte, nepřetržitě se pokoušíte seznámit se s druhým. Zkoumání vědomí je radost z lásky. Ve skutečnosti, čím víc víte, tím tajuplnější se druhý stává, pak je láska nepřetržité dobrodružství... Člověk, který miluje sám sebe, udělal první krok ke skutečné lásce. Napsal by to někdo líp? :o)

Z kláska, vyroste láska
věříme na vztahy,
to podle nálady
naskočí vráska.
Neboj se láskyplutí,
není tam žádné pnutí,
které tě smutnit nutí,
je to tvé rozhodnutí
Pak dojde k rozvinutí
plnému nadechnutí
a tvému procitnutí :o)

Po všemožném pátrání
Po duchovním uznání
Dospěla jsem k poznání
Že život je k zasmání
Na křídlech lásky, vtipu a humoru
Poleťme všichni nahoru
Nahoru na horu a nebo k řece
Život je prima přece

Maličký Huron bez čelenky
nahatě hopsá po zahradě
Zatím se nehne od maminky
rošťácké lidské mládě
V očích má dva malé čertíky
úsměvů za korunu třicet
Když bosky běží s chutí po trávě
když může z plna hrdla do světa křičet
To děti vědí právě
jak života si užívat
Nevěříte? Jde to hravě

Zkuste se na ně podívat

Ležím si na dece a koukám do dáli
nádhera, jen kdyby ti komáři tolik nežrali
A sem tam, nějakej mravenec
vyrobí solidní pupenec
To příroda ti dává vědět
ty malý pyšný člověče
že je to čest, že můžeš jen tak ležet,
na trávě v lese na dece

Štěstí je když slunce svítí

když na louce voní luční kvítí

když za ruku tě dítě chytí

když cítíš, plyneš, to je bytí

A i kdy přijde vlnobití

nečasy a krupobití

Zase se vyjasní, to je žití.

Ta žena -
Vyvážená
Ten muž -
Co zahodil nůž
Jak ženy, tak i muži
Do rukou vezměme růži,
Růžové lístky žitím nás povedou
Souboje pohlaví, ty nikam nevedou

Přijímám svou tisicí a jednu noc

Přijímám i když neznám budoucnost

Kolik je třeba přijmout abys byl naplněný?

Kolik náručí lásky se vejde do jedné ženy?

Mí princové na koních

A pacholkové na stozích

Nádherní otroci lásky tělesné

Vládcové, jejichž nitro je zlověstné

Přijímám věci, jež se dály a dějí

Ať žádné lekce mi nechybějí

Ať dojde navěky k odpuštění

V srdci každého muže a každé ženy