Pandora nevinná, krásná

váhá.

Skříňku, co drží v ruce,

otevřela by prudce

ráda.

Tak, jako každou ženu

přes slibů dost,

trápí jí šílená zvědavost.

"Jen očkem mrknout,

to se smí,

nadzvihnout víko a ..."

Venku je celé tajemství.

Pandora dospělá, krásná ví,

o čem je celé tohle tajemství.

Tisící zkušeností poučena

s tváří tajemnou,

(moudrá žena)

nechává skříňku navěky zavřenou...

    (Podle skutečné události :o)

     Na svatého Jána

     na kole lesní cestou jedouce,

     uviděla jsem v lese pána,

     kterak jen v trenclích jsouce,

     u obrovské louže dumá.

      Zasmála jsem se tomu obrázku

      a položila špičkovací otázku:

      "Jdete se koupat, pane?"

       Odpověděl mi:"Ba ne,

       je to kalný, počkám,

       až trochu si to sedne zdola".

       A já smíchy málem spadla z kola...

"Se zlatou hvězdou na čele,

dělá mi potíž najít přítele.

Nemůžu zhasnout jí jak baterku

a v lese vyplaší srnku i veverku.

Čert mi byl dlužen tuhle věc"

laje princezna, jak starý švec...

Naříká služtička v podhradí,

že prý má veliké pozadí.

Že kvůli objemu většímu,

nemůže přijít k lepšímu...

Pak ty dvě potkají se v lese,

každá si břímě svoje nese.

Letmo se míjejí se spěchem,

obě se smutným povzdechem.

"Ó bože, jak je líbezná,

s tou zlatou hvězdou na čele,

chtěla bych taky být princezna..."

"Věru, já brala bych i větší pozadí

a k tomu klidný spánek v podhradí,

než sto wattů v prostřed čela,

co na tom, že na cestu bych v noci neviděla..."

"Každý chceme to, co nemáme,

když na druhé se z úhlu svého díváme,"

zašuměl do jejich úvah les

"K čemu je, trápit se tím, co není dnes?

A každá trampota má svojí mez..."

www.youtube.com/watch

    Pouliční lampou osvícena

    rozeznávám,

    jsi muž a já žena.

    Když k ránu lampy zhasnou,

    a slunce silou spásnou

    nám zkřehlé dlaně ohřeje,

    zašeptám:"Lásko,

    s tebou mi dobře je"...

   Láska, že drahým kamením

   tak, jako sůl se nahradit nedá,

   věděla Maruška - ví to i král

   (teď už děda).

   A tak si solíme pro radost,

   vždyť je jí na světě pořád dost.

   Smějme se od srdce

   (jako ten král)

   všem tajtrlíkům,

   co kvůli moci ji chtějí

   nasypat do rybníku...

     Princezna vstala ráno zbolavělá,

     čím to je, dlouho přemýšlela.

     Nadzvihla sedm polštářků,

     zjistila, že spala na hrášku.

     Do čela ťukla se a rozesmála,

     hrachovku princi k snídani udělala ...

     Optimisti jsou si jisti,

     že zas bude líp.

     Každé ráno vstanou s radostí,

     i když není zrovna šunka od kosti.

     Není lehká pesimisty kůže,

     když naříká, že je stále hůře.

     Po středě vždycky čtvrtek přijde,

     a každé ráno slunko znovu vyjde.

   Maluj mě, malíři,

   stojím tu tiše.

   Maluj jak básník

   do notesu píše.

   Maluj mě, malíři

   bez velkých slov.

   Maluj dům v horách,

   louku a stoh.

   Maluj mě, malíři

   na bílé plátno.

   Maluj i klasy,

   co v létě zlátnou.

Na křídlech vážky ať odletí

prastarých rodů prokletí.

Objímá matka s láskou děti svoje

a osychají slzy dvoje.

Nejsi to ty a nejsem to já

tisíckrát každá v žalu zrozená.

V realitě téhle nové

končí se kruté bitvy snové.

 Končí se staré pohádky

přivítej nové začátky...

Zoufá si křepelák zoufá,

že prý je křepelka na slovo skoupá.

Namísto slovíček o lásce,

pořád jen:"pět peněz, pět peněz"

hladce i obratce.