|
"Poslyšte, paní, všeho moc škodí,
mluví k vám kapitán té vaší lodi.
Přestaňte do moře přidávat sůl
ten, co Vás opustil, byl nejspíš pěkný ..."
(hejsek?)
"Nestůjte tu jak sloup z mramoru
račte si vystoupat na můstek nahoru.
Tady je kormidlo tam moře širé
točte s ním, zamiřte, kam je Vám milé".
Někdy je pevnina blíž nežli zdá se
pobřeží s palmami v celé své kráse
schované čeká za zemskou oblinou,
toho, kdo uvěří, že naše sny nás neminou.
|
|
Pod peřinou plány hynou a v dešťových mracích snadno sny se ztrácí Černobílá v svojí barvě podobná jsi malé larvě co se letu brání v obalu, co chrání... ...Pro motýlí lety stačí dvě, tři věty Žlutou tužkou čára od sluníčka šála Modrá vážka letí konec věty světy ty! 
|
|
"Správná míra je vždycky vocaď - pocaď" 
|
|
Co ostré střepy na bílé vločky mění? ...odpuštění...
 |
|
Včerejší "Křídla Vánoc" mě naprosto rozbila na kousky. Ještě, že venku už byla tma a vodopád slz se mi spustil až venku. Nádhera, doporučuji všem, ať si kritiky říkají, co chtějí... :)
 Díky ti, Anděli krátká mi přišla zpráva o tom, že život bývá veselý když levá s pravou jedním se stává.
A tak skládám ódu na radost a taky do sklepa uhlí bez slz smíchu i trápení byli bychom už ztuhlí...
|
|
A malá čarodějka  s rozedněním do dlaní vzala s rozechvěním celý svůj malý svět Zatímco do dlaní se dívá ještě se trochu za ně skrývá Lehounce dýchne do skla stěn ty rozpadnou se jako sen... A z výšky potemnělých věží na ten svět v dlaních jí místo střepů ostrých jen lehounké bílé vločky sněží...
Obrázek: jitikiti-maluje.b/...
|
 Sněhová vločko dobře víš že dotykem se zemí snadno se rozpustíš Jen pro ten dotyk - třpytivá - ochotná jsi vzdát se v svém pádu lesku i bílé krásy... |
|
Vítej, kolibříku mám to ale kliku žes usedl na verandě naší byť bývají kolibříci plaší.
Přála bych křídla tvá půjčit si na chvíli a létat z květu na květ tak jako motýli.
Že na křídla ta – ách nejsem váha muší dopřávám v básničkách poletování své duši...
|