Stvořena z něžné pěny vody

řeky, jež líně městem plyne,

v oparu něžném slunci kyne

nahá a zcela bez ozdoby...

Náhoda chtěla tomu,

anebo osud spíš,

že hledal zrovna v stínu podél řeky skrýš

Karel Císař – jda tudy posté z práce domů...

Sváteční s všedním střídá se,

vous zešedl už Karlu Císaři,

Venuše přibrala pár kil...

A on? V zahradě sedí, dívá se,

s úsměvem šťastným ve tváři

děkuje řece za dar víl...

Veršotepárna

Petrarkovský sonet

císař, město, náhoda, řeka, stvoření

http://versoteparna.blog.idnes.cz/

S klubkem si hrál
kočičí král
Když kotětem byl
a hrát si měl cíl

Pak jednou spatřil klubka konec druhý
Dal povolati ihned svoje sluhy
Do války nechť se šikují
A meče mocné ukují...

"Pro peníze a slávu, moc
Bohatá bude naše budoucnost!"

...Pravdou je, že ten král
by stokrát raději, si hrál

Však děsil ho jak ticho zvonec
konečný klubka jeho konec...

Veršotepárna

clareovský sonet AABB CCDD EE FF GG

cíl  pravda  kočka  král   meč

http://versoteparna.blog.idnes.cz/

 Mám v plánu,

postavit do nebes bránu

– řekl se smíchem, jež hrany obrušuje –

Mám v plánu,

nábřežím projít se k ránu

Objevit, kolik krásy tu je

Mám v plánu

postavit do nebes bránu...

Mám v plánu,

zaklepat na tu bránu

– odpověděla bez podezření –

Mám v plánu,

že smutky v radost změním

Vytáhnu v domě všechny žaluzie...

Mám v plánu,

zaklepat na tu bránu...

Veršotepárna

Plán, smích, podezření, důvod, nábřeží

http://versoteparna.blog.idnes.cz/

Teskný zní tmavou věží harfy hlas,
paní jež žal svůj hudbou zahání
A znovu zasypává Božích mlýnů dílo výtkami...

Teskný zní tmavou věží harfy hlas
Slíbil Pán z Lokte přijít k snídani...

Teskný zní tmavou věží harfy hlas,
paní jež žal svůj hudbou zahání...

Veršotepárna

loket, harfa, mlýn, dílo, hlas

http://versoteparna.blog.idnes.cz/

Všední den důkazem bývá,
že dvě strany každá mince skrývá.
Nejednou princ lotrem zdá se...

Všední den důkazem bývá,
když k večeru se kvapem stmívá,
ráno zas slunce vyjde v celé kráse...

Všední den důkazem bývá,
že Život pláče i slzy smývá...

Veršotepárna

http://versoteparna.blog.idnes.cz/

Ctižádost mrcha prohnaná
s radostí sobě vlastní,
nutí ji snít a ramena
těžknou pod tíhou slov-básní.

Pak z čistajasna z nebe blesk
– Hrej si, nač čekat na potlesk –

Sedá si, píše, můze oddaná...
Ctižádost mrcha prohnaná...

Hrníčky jsem si vypůjčila ze sociálně terapeutické dílny při Domově Ráček v Rakovníku

www.facebook.com/media/set/

Další Rispet z Veršotepárny.

Slova: radost rameno potlesk mrcha blesk

http://versoteparna.blog.idnes.cz/

Zadání: Rispet - podoba:
ABAB CC DD
Zdroj: http://grahanka.pise.cz/

Aneb,  jak Únor zachránil situaci...

..."Leden si vzal neplacené volno. Cítí se vyhořelý, což je u  zimního měsíce na pováženou. A že prý, ať si to tu nějak mezi sebou rozdělíme," oznámil Prosinec a rozhlédl se po přítomných.

Zdá se, že mu nikdo nevěnuje pozornost. Červenec si něco špitá se Srpnem a náramně se při tom baví. Září přepočítává, kolik školáků dostalo loni odklad. Říjen rozpačitě klopí oči na své zabahněné gumovky, Květen s Červnem si zasněně v mobilu prohlížejí loňské fotky rozkvetlých jabloní a Listopad podřimuje...

"A vždyť se zas tolik neděje, zazubí se čtverácky Duben a šťouchne do vedle sedícího kolegy. "Tady Březen ho už pomalu čtrnáct dní zastupuje celkem slušně, ne?".

"Kolego, nechte si to," nevrle odpoví Březen. "Dobře víte, že lidi nadávají, že tohle není žádná zima a že jestli to bude takhle pokračovat a nedej bože začne všechno pučet, únorové mrazy spálí všechny pupeny."

"Tak snad jsem tolik neřekl, kolego, vy postrádáte smysl pro humor," odtáhne se uraženě Duben.

"No, já myslím, že bych se toho mohl na chvilku ujmout," ozve se trochu nesmělý hlas.

"Jistěěěě, ať ho zastoupí Únor, beztak už má léta zkrácenou pracovní dobu a pořádek musí být!", vykřiklo Září s hlavou skloněnou nad archy papírů...

Návrh byl jednomyslně přijat, a tak tenkrát v tom roce 2015 ta zima nakonec přeci jen přišla...

Namrzlé větvičky stromů

praskají ve větru

jak bublinky

v protinárazový obálce

Jsem blahem bez sebe,

že mě nic nezebe,

že dneska nemusím

do práce...  :)

Dnes jsem si koupila autolos. Hlavní výhra je Oktávka. Udělala jsem si večeři a dívám se na něj. Představuji si, jak stírám políčko za políčkem a to auto tam je. Ne, ještě ho nesetřu. Ten pocit, že by to mohlo vyjít je prima. Ne, že bych po tom autě tolik prahla, ale baví mě soutěžit a vyhrávat, nechat se překvapovat a jásat, když to vyjde... Snad ani nejde o ty výhry. I když ... 

Před čtrnácti dny za mnou přišla moje starší dcera a povídá:"Mami, opravdu je tvůj největší sen jet do toho Tibetu?". Jako vždycky jsem se zasnila a začala básnit o šaolinských chrámech, horách a tak... Najednou jsem se slyšela, jak povídám:"Víš, splněný sen umře. Už není. A když nesplní naše očekávání, umřel zbytečně..." Možná jsem líná pro svůj sen něco udělat a možná se bojím, že realita nebude taková, jak si jí představuji... A tak dál sním o cestě do Tibetu. Do Tibetu z filmů a dávných příběhů šaolinských mnichů a klidných bojovníků...

A ten los jdu teď setřít

Když jdou věci pomalu,

je to lepší, než když nejdou vůbec

a výživnější, než když zběsile letí...