Přemítání o černé...
Konstelace...
Před měsícem jsem se zúčastnila svých prvních konstelací. Byla jsem zvědavá a také jsem si potřebovala něco ujasnit. Konstelace se stavěli pro tři lidi, účastníků bylo však více - být hercem v konstelaci má taky svůj velký smysl...
Je jedno, co jsme si kdo řešili. Jedna myšlenka (předcházel jí "zápas" jedné konstelační přítelkyně, která v tom byla navíc nevinně, jako herec :) mi uvízla od té doby v hlavě. Ještě dnes ráno jsem si sumírovala, co napsat, ale po příchodu do práce se myšlenky zamotaly a nakonec rozutíkaly. Jen ta jedna zůstává :"Můžeš bojovat, nebo to přijmout... ". Zdálo by se, že to neni žádný velký objev, ale prožít si to, vidět zápas a taky si prožít přijetí, to je něco úplně jiného. A tak je to se vším. Existují jen dvě možnosti, boj, snaha, akce... a nebo přijetí, smíření, zklidnění...
Minulost nelze změnit ani proti ní bojovat, minulost je možné pouze přijmout a nechat být. Lehce se to říká, ale ta potvora se vždycky někde vynoří. :) Co naděláš, je to jak to je. A zas děláš stejný chyby, jen o nich teď už víc víš a stávají se měkčí a jakoby průhlednější...
Každým okamžikem se můžeš rozhodnout, jestli budeš bojovat a nebo se s dannou situací smíříš. Ani jedno není dobře ani špatně. Je to jen rozhodnutí o tom, co si vybereš a navíc to rozhodnutí můžeš kdykoliv změnit...
Je tohle svoboda? Myslím, že ano.
Černá...
Dnes přilétli k nám na balkon dva holubi. Jeden šedý a druhý černý s bílým proužkem na pravém křídle. Pravděpodobně to není žádný zvláštní úkaz, ale já černého holuba viděla poprvé. Byl krásný. A začala přemýšlet o černé...
Černá je v západních civilizacích negativní. Černou si prý začali oblékat lidé ze strachu ze tmy, z duchů, ze smrti. Oblékali si černou, aby si jich v noci nevšimli duchové zemřelých. V jiných zemích je zase barvou slavnostní... více na Wikipedii.
Dá se říci, že černá je nejtmavší odstín bílé – pěkná definice (taky z Wiki).
Černá se nevymezuje, obsahuje všechny odstíny. Černá nerozlišuje, pohlcuje všechno. Černá je vlastní sestra bílé...
Od bílé k černé vede duha...
Každý lidský život v bílé začíná a černou končí. Škoda jen, že mnohdy nevidíme tu krásnou duhu mezi tím...
Hluboké zamyšlení...
Mám rozbitou židli u počítače, takže jsem v tom zamyšlení dosedla na kraj, kam nemám a už se válím po zemi :)
...Návrat do reality...
Dovařily se brambory, za chvíli se vrátí můj muž a já jdu dodělat večeři...
Krásný rozjímavý večer všem...
Úvaha o minci :)
Každá mimce má dvě strany...
Uvidět obě strany najednou není možné... nosná myšlenka pro hlubokomyslné zamyšlení :)
Co s ní, tedy s tou mincí?
1. Postavím ji před zrcadlo - druhá strana je obráceně
2. Rozříznu ji vejpůl a obě půlky položím vedle sebe - trochu destruktivní
3. Položím vedle ní stejnou minci druhou stranou - to ale neznamená, že vidím druhou stranu té první
4. Postavím minci na hranu, vylezu nahoru a nakukuji jednou na tu stranu, jednou na druhou - pořád ale nevidím obě strany současně, i když nějaký ten přehled mám - vyžaduje dobrý balanc a správný nadhled
5. Vezmu minci a jdu na pivo...
Akce
Kritizovat, hodnotit a soudit něčí práci je pohodlnější než zvednout zadek a jít něco udělat...
Divnoženka
Potkal jsem na ulici divnoženku,
krabici s vínem v ruce měla
Zeptal jsem se jí, co venku
v tak pozdní hodinu dělá –
Zmizela tiše za oknem ve výklenku,
smutná a mírně přiopilá
Smířená s pobytem u dna
bezcenná jak vyschlá studna
košili svlékla, do kamen přiložila...
Veršotepárna:
víno, okno, studna, košile, ulice
Setkání :)
Stvořena z něžné pěny vody
řeky, jež líně městem plyne,
v oparu něžném slunci kyne
nahá a zcela bez ozdoby...
Náhoda chtěla tomu,
anebo osud spíš,
že hledal zrovna v stínu podél řeky skrýš
Karel Císař – jda tudy posté z práce domů...
Sváteční s všedním střídá se,
vous zešedl už Karlu Císaři,
Venuše přibrala pár kil...
A on? V zahradě sedí, dívá se,
s úsměvem šťastným ve tváři
děkuje řece za dar víl...
Veršotepárna
Petrarkovský sonet
císař, město, náhoda, řeka, stvoření
Strach
S klubkem si hrál
kočičí král
Když kotětem byl
a hrát si měl cíl
Pak jednou spatřil klubka konec druhý
Dal povolati ihned svoje sluhy
Do války nechť se šikují
A meče mocné ukují...
"Pro peníze a slávu, moc
Bohatá bude naše budoucnost!"
...Pravdou je, že ten král
by stokrát raději, si hrál
Však děsil ho jak ticho zvonec
konečný klubka jeho konec...
Veršotepárna
clareovský sonet AABB CCDD EE FF GG
cíl pravda kočka král meč
http://versoteparna.blog.idnes.cz/
Plán
Mám v plánu,
postavit do nebes bránu
– řekl se smíchem, jež hrany obrušuje –
Mám v plánu,
nábřežím projít se k ránu
Objevit, kolik krásy tu je
Mám v plánu
postavit do nebes bránu...
Mám v plánu,
zaklepat na tu bránu
– odpověděla bez podezření –
Mám v plánu,
že smutky v radost změním
Vytáhnu v domě všechny žaluzie...
Mám v plánu,
zaklepat na tu bránu...
Veršotepárna
Plán, smích, podezření, důvod, nábřeží
Zbojník
Teskný zní tmavou věží harfy hlas,
paní jež žal svůj hudbou zahání
A znovu zasypává Božích mlýnů dílo výtkami...
Teskný zní tmavou věží harfy hlas
Slíbil Pán z Lokte přijít k snídani...
Teskný zní tmavou věží harfy hlas,
paní jež žal svůj hudbou zahání...
Veršotepárna
loket, harfa, mlýn, dílo, hlas
Všední den
Všední den důkazem bývá,
že dvě strany každá mince skrývá.
Nejednou princ lotrem zdá se...
Všední den důkazem bývá,
když k večeru se kvapem stmívá,
ráno zas slunce vyjde v celé kráse...
Všední den důkazem bývá,
že Život pláče i slzy smývá...
Veršotepárna
Ctižádost
Ctižádost mrcha prohnaná
s radostí sobě vlastní,
nutí ji snít a ramena
těžknou pod tíhou slov-básní.
Pak z čistajasna z nebe blesk
– Hrej si, nač čekat na potlesk –
Sedá si, píše, můze oddaná...
Ctižádost mrcha prohnaná...
Hrníčky jsem si vypůjčila ze sociálně terapeutické dílny při Domově Ráček v Rakovníku
Další Rispet z Veršotepárny.
Slova: radost rameno potlesk mrcha blesk
http://versoteparna.blog.idnes.cz/
Zadání: Rispet - podoba:
ABAB CC DD
Zdroj: http://grahanka.pise.cz/