Včerejší "Křídla Vánoc" mě naprosto rozbila na kousky. Ještě, že venku už byla tma a vodopád slz se mi spustil až venku. Nádhera, doporučuji všem, ať si kritiky říkají, co chtějí... :)
Díky ti, Anděli
krátká mi přišla zpráva
o tom, že život bývá veselý
když levá s pravou jedním se stává.
A tak skládám ódu na radost
a taky do sklepa uhlí
bez slz smíchu i trápení
byli bychom už ztuhlí...
A malá čarodějka
s rozedněním
do dlaní vzala s rozechvěním
celý svůj malý svět
Zatímco do dlaní se dívá
ještě se trochu za ně skrývá
Lehounce dýchne do skla stěn
ty rozpadnou se jako sen...
A z výšky potemnělých věží
na ten svět v dlaních
jí místo střepů ostrých jen
lehounké bílé vločky sněží...
Obrázek: jitikiti-maluje.blog.cz/rubrika/galerie
Sněhová vločko
dobře víš
že dotykem se zemí
snadno se rozpustíš
Jen pro ten dotyk
- třpytivá -
ochotná jsi
vzdát se v svém pádu
lesku i bílé krásy...
Vítej, kolibříku
mám to ale kliku
žes usedl na verandě naší
byť bývají kolibříci plaší.
Přála bych křídla tvá
půjčit si na chvíli
a létat z květu na květ
tak jako motýli.
Že na křídla ta – ách
nejsem váha muší
dopřávám v básničkách
poletování své duši...
... A čápi z komína vod cihelny
zobákem klapou
asi sou nesmrtelný ...
Nádhera :)
Tak říkávala babi naše
mě, dožadující se sladké kaše:
"Děvenko zlatá,
toť pravda je svatá,
že pečené holoubě do huby neskáče,
tak měj se k činu,
inu,
bez práce nejsou koláče..."
Po bouři včerejší
náhle jsem ve tvých očích zahlédla
jiskření bojů našich prastarých
a koutky zacukal nám lehký smích.
Já, kapitulující žena,
se necítím být ponížena
láskou, co ledy láme,
vím, že víš,
jak dlouho už se známe...
Jít bez bázně a hany,
dívat se na všechny strany,
obrušovat si žitím svoje hrany,
a i když slzy z očí kanou,
nehrát na schovávanou...
...tedy bez bázně prosím,
ale raději i s Hanou :)
Hledala DOMA,
že v sobě to má,
nevěděla,
neviděla,
sen,
prochodila by snad i celou zem,
splněné přání
čeká za vraty,
otevírá...
...na cestování
nejlepší
domů jsou návraty...