Život je pes

Grahanka | Život je pes

Před dvěma lety jsem byla už dva roky sama bez partnera. Hledala jsem, házela flintu do žita a zase hledala. Pak přišla mamka s tím, že jejich partička děvčat z keramiky pořádá víkendový kurz se stanováním. Nabídka byla lákavá – stavba dvou pecí (cihlové a šlikrové – neznám přesný názvosloví) opékání buřtíků, večerní posezení v hospůdce a druhý den tvorba. Brala jsem to jako příležitost vyzkoušet si něco vytvořit a taky tam trochu (přiznám se) byla maličká naděje, že se bude v okruhu vyskytovat nějaký mužský...

No, mužští, kteří se tam vyskytli, byli většinou zadaní a tak mě nezbylo než se ponořit do té tvorby :o). Zadáním byla busta – výzva jako hrom, pro někoho, kdo neměl hlínu (rozuměj tu modelovací) v ruce. Chvilku jsem si říkala, že to nedám, že to neumím. Lektorka kurzů nás ale vedla krok po kroku, opravovala nás a prozrazovala různé triky a tipy.

Když začalo moje "dílo" dostávat tvar, začala jsem mu říkat Jára. Hladila jsem, mazlila a tvarovala hlínu a ani si neuvědomovala, že vlastně dávám tvar svým myšlenkám...

Ve finále mě napadlo, že mu přidělám na hlavu růžky :o). Byl dokonalej, ale pak jsem si řekla, že ďáblíka na poličce mít nechci a dala je pryč.

Polemizovaly jsme s mamkou, jestli je to moje skryté mužské já atd. atd.

Uplynulo pár měsíců a já se seznámila s mým nynějším partnerem a světe div se ta podoba... (A růžky? Máme je všichni, jen je nechceme mít doma na poličce, aby nás nestrašily:o)

Toliko moje zkušenost s hlínou a zhmotňováním :o)

nesu-chynky.webno/...

Můj přítel hraje aktivně fotbal za malou vísku u Rakovníka.

Než jsme se poznali, nijak zvlášť mě fotbal nezajímal. Ale... Jelikož je můj přítel aktivní ve více sportech, abych s ním mohla být, co nejvíce, začala jsem chodit na utkání. Ze začátku jsem se vyhřívala na sluníčku a pozorovala opálené nožky fotbalistů :o). Po čase, jsem se zadívala pozorněji a žasla...

Když jsem stála blízko u hřiště a v zápalu hry se přihnali dva v souboji o míč ... ta energie mě málem smetla ... Bylo to strašidelný a zároveň nádherný. Cítila jsem tu chlapskou sílu, agresivitu a energii. Přímo nad hřištěm se střetávaly světy, práskalo a rachotilo, no prostě boj. Pak zápas skončil a chlapi odešli do kabin. Převlíkli se a jako mávnutím kouzelného proutku, z bývalých soupeřů byli zase kámoši, co zasedli k pivku, aby pečlivě zhodnotili, kdo kde dělal chyby a co se mohlo udělat líp. Miluju ty vážné debaty o hře, kterým vůbec nerozumím, stejně jako obdivuji chlapy při práci, kterou bych sama neuměla...

nesu-chynky.webno/...

Buďme svobodní! Nenechávejme se spoutávat! Buďme každý tvůrcem svého života!

Nabuzeni takovými výzvami zahodíme všechna omezení a letíme. Jak vysoko? Do momentu, kdy narazíme hlavou do stropu pravidel a omezení. Najednou zpanikaříme. Vyděsíme se a obviníme pravidlo, že nám chce brát naši svobodu. Proč? Zapomněli jsme, že se můžeme kdykoliv svobodně rozhodout sami, bez ohledu na program, pravidla a vymezený terén?

Taková věc má ale jeden maličký háček. Jakmile se rozhodneme svobodně se rozhodovat, už nemáme na koho svalit vinu za naše případně špatná rozhodnutí :o)

Na podzim listí už spadlo,
jen jeden lístek kdoví, co ho tíží
pevně se drží, a snad ho
nesfoukne vítr, co strništěm se blíží.

Pod stromem básník tiše
do notesu své básně píše.

"Hej básníku,
mám touhu", volá list
"napiš tu báseň na mě,
ať ze mě mohou si jí lidé číst.
Počítám, že se dlouho ještě udržím..."

A básník zavře notes, mluví k němu:
"Proč bojíš se tak přijmout změnu?
Ty sám si básní nejhlubší,
pusť se ať o tom všichni ví..."

Najdi svůj střed,

pohneš se vpřed.

Jdi svojí cestou,

ne s cizí vestou.

Domů se vrátíš

i když se ztratíš.

S baterkou v batohu

se světlem v duši.

Zasměj se, když spatříš

dvě oslí uši.

Na vlastní hlavě

to je čas právě

nebrat se vážně

když rochníš se v bahně.

V bahně svých vin

Přestaň už s tím.

Ty jsi ten zázrak

zapomeň na mrak.

Mrak, co tě tíží,

když bouřka se blíží.

Když déšť spadne na zem

vzduch pročistí rázem.

A slunce zas

nastane čas...

A je první v abecedě

nechodí spát po obědě

B je blízkost, babička

sen, co padá na víčka

C je cesta, cit a cíl

D dílo, co si dokončil

E je Eva - první žena,

F fantazií zasažena.

G je globus celý svět

čas, co nejde vrátit zpět

H je hvězda, co na vrbě svítí

I indián, co sedí v teepee

J jeskyně hluboká

jáma, jízda divoká

K je míč, co kutálí se z kopce

L lavička na lanovce

M je máma milující

N naděje pro truchlící

O je obdiv člověku

P polévka z česneku

Q kvílení, co Meluzína

pouští v říjnu do komína

R je radost z života

S je prima sobota.

T toulání se jen tak po lese

U ucho, co džbánek unese

V je víra v sebe

W ve dvou spatříš nebe

X zaškrtni si, co bys chtěl

Y kdybys to neviděl

Z je zázrak každodenní

Volná chvilka po školení

Ž je žití, co tě láká

v zimě stavět sněhuláka.

vážně :o)

Jsem jeskyně

a ty můj pračlověk.

Jsem u zdí temná

uvnitř oheň hřeje.

Jsem zábavná i bez naděje.

Silná i jemná, co si budeš přát,

Můžeš se uvnitř o můj oheň hřát.

Sám zábrany mé ve mě boříš.

Do hloubek mých se s láskou noříš

a za chvíli i ty sám hoříš...

a nevážně :o)

Jsem jeskyně a ty jsi homo sapiens

jsme stálejší než Duo Damiens.

Tak sundej si to indiánský pyžamo

a do kamene zašeptej:"Ribano"

Pak zavři oči a poslouchej.

Jak ozvěna ti odpovídá - ano, ano, ano...

novější článkystarší články

vypnout mobilní verzi