Valentýn
Podléhám reklamnímu letáčku,
pak z první třídy opáčku.
A píšu:"Miluju tě miláčku, jako rajskou omáčku".
A pak si říkám:"Na sv. Valentýna
použij raději slova jiná."
Jak se asi sluší,
něco o srdci a duši?
A tak skládám slůvka neuměle,
miluju tě od pondělka do neděle.
Miluju tě večer ráno,
když mám v sobě rozestláno.
Milujem tě včera, zítra, dnes.
Já, holky i Megy pes :o)
Doma
Doma je máma
doma je táta
Na návsi v rybníčku
rybička zlatá.
Doma je piano
lavička v zahradě.
Obrázek slunečnic
a koník v ohradě.
Doma je písnička
koláč od babičky
Dědečkův samovar
a čaje z krabičky...
Zhmotnění v hlíně :o)
Před dvěma lety jsem byla už dva roky sama bez partnera. Hledala jsem, házela flintu do žita a zase hledala. Pak přišla mamka s tím, že jejich partička děvčat z keramiky pořádá víkendový kurz se stanováním. Nabídka byla lákavá – stavba dvou pecí (cihlové a šlikrové – neznám přesný názvosloví) opékání buřtíků, večerní posezení v hospůdce a druhý den tvorba. Brala jsem to jako příležitost vyzkoušet si něco vytvořit a taky tam trochu (přiznám se) byla maličká naděje, že se bude v okruhu vyskytovat nějaký mužský...
No, mužští, kteří se tam vyskytli, byli většinou zadaní a tak mě nezbylo než se ponořit do té tvorby :o). Zadáním byla busta – výzva jako hrom, pro někoho, kdo neměl hlínu (rozuměj tu modelovací) v ruce. Chvilku jsem si říkala, že to nedám, že to neumím. Lektorka kurzů nás ale vedla krok po kroku, opravovala nás a prozrazovala různé triky a tipy.
Když začalo moje "dílo" dostávat tvar, začala jsem mu říkat Jára. Hladila jsem, mazlila a tvarovala hlínu a ani si neuvědomovala, že vlastně dávám tvar svým myšlenkám...
Ve finále mě napadlo, že mu přidělám na hlavu růžky :o). Byl dokonalej, ale pak jsem si řekla, že ďáblíka na poličce mít nechci a dala je pryč.
Polemizovaly jsme s mamkou, jestli je to moje skryté mužské já atd. atd.
Uplynulo pár měsíců a já se seznámila s mým nynějším partnerem a světe div se ta podoba... (A růžky? Máme je všichni, jen je nechceme mít doma na poličce, aby nás nestrašily:o)
Toliko moje zkušenost s hlínou a zhmotňováním :o)
Okresní přebor
Můj přítel hraje aktivně fotbal za malou vísku u Rakovníka.
Než jsme se poznali, nijak zvlášť mě fotbal nezajímal. Ale... Jelikož je můj přítel aktivní ve více sportech, abych s ním mohla být, co nejvíce, začala jsem chodit na utkání. Ze začátku jsem se vyhřívala na sluníčku a pozorovala opálené nožky fotbalistů :o). Po čase, jsem se zadívala pozorněji a žasla...
Když jsem stála blízko u hřiště a v zápalu hry se přihnali dva v souboji o míč ... ta energie mě málem smetla ... Bylo to strašidelný a zároveň nádherný. Cítila jsem tu chlapskou sílu, agresivitu a energii. Přímo nad hřištěm se střetávaly světy, práskalo a rachotilo, no prostě boj. Pak zápas skončil a chlapi odešli do kabin. Převlíkli se a jako mávnutím kouzelného proutku, z bývalých soupeřů byli zase kámoši, co zasedli k pivku, aby pečlivě zhodnotili, kdo kde dělal chyby a co se mohlo udělat líp. Miluju ty vážné debaty o hře, kterým vůbec nerozumím, stejně jako obdivuji chlapy při práci, kterou bych sama neuměla...
V předvečer vánoční
V předvečer vánoční
v ten lásky čas
slyšíš to cinkání,
šepot a andělský hlas?
Ježíšek i pán co obývá severní pól
vědí, že láska nemá protipól.
Nechodí s famfárou,
do novin nepíše.
Z kouzelné své říše
snáší se k nám tiše.
Až zítra u štědrého stolu
budeme sedět tiše spolu,
prostřeme všichni v srdci svým
o talíř navíc všem pocestným...
Předvánoční
"Co dostanu k Ježíšku?"
Myšku v šedém kožíšku.
"Dotykáč a nebo koně?"
Stáj bude mít na balkóně.
"A co ty si mamko přeješ?"
Ať se se mnou ráda směješ.
"Mami, řekni ňákou věc!"
Na zlé sny z papíru klec.
Pro tebe a všechny děti,
pro každého dospěláka,
co rád staví sněhuláka..."
O svobodě a rozhodování
Buďme svobodní! Nenechávejme se spoutávat! Buďme každý tvůrcem svého života!
Nabuzeni takovými výzvami zahodíme všechna omezení a letíme. Jak vysoko? Do momentu, kdy narazíme hlavou do stropu pravidel a omezení. Najednou zpanikaříme. Vyděsíme se a obviníme pravidlo, že nám chce brát naši svobodu. Proč? Zapomněli jsme, že se můžeme kdykoliv svobodně rozhodout sami, bez ohledu na program, pravidla a vymezený terén?
Taková věc má ale jeden maličký háček. Jakmile se rozhodneme svobodně se rozhodovat, už nemáme na koho svalit vinu za naše případně špatná rozhodnutí :o)
Podzimní
Na podzim listí už spadlo,
jen jeden lístek kdoví, co ho tíží
pevně se drží, a snad ho
nesfoukne vítr, co strništěm se blíží.
Pod stromem básník tiše
do notesu své básně píše.
"Hej básníku,
mám touhu", volá list
"napiš tu báseň na mě,
ať ze mě mohou si jí lidé číst.
Počítám, že se dlouho ještě udržím..."
A básník zavře notes, mluví k němu:
"Proč bojíš se tak přijmout změnu?
Ty sám si básní nejhlubší,
pusť se ať o tom všichni ví..."
Domů
Najdi svůj střed,
pohneš se vpřed.
Jdi svojí cestou,
ne s cizí vestou.
Domů se vrátíš
i když se ztratíš.
S baterkou v batohu
se světlem v duši.
Zasměj se, když spatříš
dvě oslí uši.
Na vlastní hlavě
to je čas právě
nebrat se vážně
když rochníš se v bahně.
V bahně svých vin
Přestaň už s tím.
Ty jsi ten zázrak
zapomeň na mrak.
Mrak, co tě tíží,
když bouřka se blíží.
Když déšť spadne na zem
vzduch pročistí rázem.
A slunce zas
nastane čas...