V Alpách
Tuším, před miliony lety,
do pohybu se daly světy.
Obří ruka impuls dala,
aby země zazpívala.
V tichu, jež mi zvoní tělem,
rozpustím se v bytí celém.
Z výšky jdou na mě mrákoty
vidím do zahrad za ploty.
Představuju si jak v Himaláji
ještě vyšší jsou.
Tam druhé patro mají...
Jak se tak pořád mám?
Když ráno vyjde sluníčko,
pousměju se maličko
V poledne z práce z okna se dívám
a duchem se stromy v lese bývám
Navečer domů, když dojedu
ozve se: "Mami, mamíííí, co bude zítra k obědu?"
A tak si říkám potichoučku,
že zkusím jednou pomaloučku,
našlapujíce zlehka s tichým:"paráda"
zahnout kramle - řekněme, vzít nohy na záda
A potom přijde ke mě Dáda
řekne mi:"Mamko, mám tě ráda"
a útěku plán zhatí se zas
no co, na zdrhnutí je vždycky čas :))))
Vílí ples - pro Elišku
Mráčky si po nebi plují líně
a malé lesní víle Evelíně.
Zacuchal jarní vánek vlásky.
Sedla si do trávy u říčky,
pomalu malými prstíčky
rozmotat chce tu motanici.
Měla být večer v lese
na slavném vílím plese.
Pláče, že nedala ve větru
vlásky si pod čepici.
Stmívá se a zvonky vyzvání
pozvánku na vílí plesání.
Uviděl vílí trable měsíček,
stříbrným hřebenem rozčesal vlásek po vlásku.
Posypal stříbrem hvězdiček.
Ejhle, co stojí tu za krásku...
O hlavě a srdci
Pes, tužka, cihla.
Hle, myš Lenka se mihla.
Mihla se dírou v sýru.
Mihla se, a je ta tam.
Za tebou srdce teď chvátám.
Jsem hlava, ego, JÁ.
Tisíckrát v myslích prokletá.
Hlava, co za všechno prý může...
Bez hlavy ale klobouk být nemůže.
Bez klobouku zas do krku ti prší.
A na čem seděly by uši?
A oči, jež okna jsou do duší?
A ústa, která kromě řečnění
polibkem světy promění?
Nos, který ukáže ti směr?
Když natlučeš si ho,
je kámoš a je fér.
Vstaneš a narovnáš se,
dál za ním jdeš.
Pomůže vyčuchat ti lež jako věž.
A tak si hlavo vrásky nedělej,
když víš, že srdce máš,
život je veselej...
http://www.nesuchynky.cz/novinky/
Zděšení ve vířivce
Před měsícem jsme byli v bazénu. V sobotu navečer se tam pohybovalo asi dvacet lidí, takže pohodička. Bývá tam celkem studeno, drahé energie, funguje polovina fénů a trysky zapínají každou čtvrt hodinu. My teplomylní, zhýčkaní paneláčáci, chodíme proto hlavně do vířivky a do páry. Říkala jsem si, když jsem strčila palec u nohy do sportovního bazénu, který měl asi dvacetsedm stupňů, jak jsme to jako děti dělaly, že jsme v tý ledárně vydržely tak dlouho. A když si představím, že jsme, jakmile v květnu vysvitlo sluníčko, hučely do rodičů, kdy už se pojedeme vykoupat na rybník, tak mi naskočí husina. Někteří to dokonce v tom květnu i ochutnali. No, to samé v zimě při bruslení a sáňkování. Ale abych neodbíhala.
Mikropříběh z vířivky.
Nikdo v ní není... prima ... vlezu dovnitř a nechávám se obublávat ... Zavřu oči uvolňuji se a nořím do relaxace ... moje tělo se vznáší, bublinky masírují a já se vířivky dotýkám už jen zátylkem na hraně ... a jak si tam tak pluju a vznáším ve vodě, najednou mám divný pocit ... něco se děje ... otevřu oči a proti mě sedí vyděšenej pán, v očích dva velký otazníky a čtu:"Infarkt? Mrtvice?"... Myslím, že se mu docela ulevilo, když jsem otevřela oči a vylezla ven...
Více zde: http://www.nesuchynky.cz/news/zdeseni-ve-virivce/
Valentýn
Podléhám reklamnímu letáčku,
pak z první třídy opáčku.
A píšu:"Miluju tě miláčku, jako rajskou omáčku".
A pak si říkám:"Na sv. Valentýna
použij raději slova jiná."
Jak se asi sluší,
něco o srdci a duši?
A tak skládám slůvka neuměle,
miluju tě od pondělka do neděle.
Miluju tě večer ráno,
když mám v sobě rozestláno.
Milujem tě včera, zítra, dnes.
Já, holky i Megy pes :o)
Doma
Doma je máma
doma je táta
Na návsi v rybníčku
rybička zlatá.
Doma je piano
lavička v zahradě.
Obrázek slunečnic
a koník v ohradě.
Doma je písnička
koláč od babičky
Dědečkův samovar
a čaje z krabičky...
Zhmotnění v hlíně :o)
Před dvěma lety jsem byla už dva roky sama bez partnera. Hledala jsem, házela flintu do žita a zase hledala. Pak přišla mamka s tím, že jejich partička děvčat z keramiky pořádá víkendový kurz se stanováním. Nabídka byla lákavá – stavba dvou pecí (cihlové a šlikrové – neznám přesný názvosloví) opékání buřtíků, večerní posezení v hospůdce a druhý den tvorba. Brala jsem to jako příležitost vyzkoušet si něco vytvořit a taky tam trochu (přiznám se) byla maličká naděje, že se bude v okruhu vyskytovat nějaký mužský...
No, mužští, kteří se tam vyskytli, byli většinou zadaní a tak mě nezbylo než se ponořit do té tvorby :o). Zadáním byla busta – výzva jako hrom, pro někoho, kdo neměl hlínu (rozuměj tu modelovací) v ruce. Chvilku jsem si říkala, že to nedám, že to neumím. Lektorka kurzů nás ale vedla krok po kroku, opravovala nás a prozrazovala různé triky a tipy.
Když začalo moje "dílo" dostávat tvar, začala jsem mu říkat Jára. Hladila jsem, mazlila a tvarovala hlínu a ani si neuvědomovala, že vlastně dávám tvar svým myšlenkám...
Ve finále mě napadlo, že mu přidělám na hlavu růžky :o). Byl dokonalej, ale pak jsem si řekla, že ďáblíka na poličce mít nechci a dala je pryč.
Polemizovaly jsme s mamkou, jestli je to moje skryté mužské já atd. atd.
Uplynulo pár měsíců a já se seznámila s mým nynějším partnerem a světe div se ta podoba... (A růžky? Máme je všichni, jen je nechceme mít doma na poličce, aby nás nestrašily:o)
Toliko moje zkušenost s hlínou a zhmotňováním :o)
Okresní přebor
Můj přítel hraje aktivně fotbal za malou vísku u Rakovníka.
Než jsme se poznali, nijak zvlášť mě fotbal nezajímal. Ale... Jelikož je můj přítel aktivní ve více sportech, abych s ním mohla být, co nejvíce, začala jsem chodit na utkání. Ze začátku jsem se vyhřívala na sluníčku a pozorovala opálené nožky fotbalistů :o). Po čase, jsem se zadívala pozorněji a žasla...
Když jsem stála blízko u hřiště a v zápalu hry se přihnali dva v souboji o míč ... ta energie mě málem smetla ... Bylo to strašidelný a zároveň nádherný. Cítila jsem tu chlapskou sílu, agresivitu a energii. Přímo nad hřištěm se střetávaly světy, práskalo a rachotilo, no prostě boj. Pak zápas skončil a chlapi odešli do kabin. Převlíkli se a jako mávnutím kouzelného proutku, z bývalých soupeřů byli zase kámoši, co zasedli k pivku, aby pečlivě zhodnotili, kdo kde dělal chyby a co se mohlo udělat líp. Miluju ty vážné debaty o hře, kterým vůbec nerozumím, stejně jako obdivuji chlapy při práci, kterou bych sama neuměla...