|
V Alpách
30. březen 2012 v 08.04 | rubrika: Básničky
 Tuším, před miliony lety, do pohybu se daly světy. Obří ruka impuls dala, aby země zazpívala.
V tichu, jež mi zvoní tělem, rozpustím se v bytí celém. Z výšky jdou na mě mrákoty vidím do zahrad za ploty.
Představuju si jak v Himaláji ještě vyšší jsou. Tam druhé patro mají... |
přečteno: 37x | komentáře (2)
|
|
Jak se tak pořád mám?
22. březen 2012 v 14.05 | rubrika: Básničky
Když ráno vyjde sluníčko, |
přečteno: 37x | komentáře (2)
|
|
Vílí ples - pro Elišku
20. březen 2012 v 09.14 | rubrika: Básničky
Mráčky si po nebi plují líně a malé lesní víle Evelíně. Zacuchal jarní vánek vlásky.
Sedla si do trávy u říčky, pomalu malými prstíčky rozmotat chce tu motanici.
Měla být večer v lese na slavném vílím plese. Pláče, že nedala ve větru vlásky si pod čepici.
Stmívá se a zvonky vyzvání pozvánku na vílí plesání. Uviděl vílí trable měsíček, stříbrným hřebenem rozčesal vlásek po vlásku. Posypal stříbrem hvězdiček. Ejhle, co stojí tu za krásku...
|
přečteno: 40x | přidat komentář
|
|
O hlavě a srdci
13. březen 2012 v 07.51 | rubrika: Básničky
Pes, tužka, cihla. Hle, myš Lenka se mihla. Mihla se dírou v sýru. Mihla se, a je ta tam. Za tebou srdce teď chvátám.
Jsem hlava, ego, JÁ. Tisíckrát v myslích prokletá. Hlava, co za všechno prý může...
Bez hlavy ale klobouk být nemůže. Bez klobouku zas do krku ti prší. A na čem seděly by uši? A oči, jež okna jsou do duší? A ústa, která kromě řečnění polibkem světy promění? Nos, který ukáže ti směr? Když natlučeš si ho, je kámoš a je fér. Vstaneš a narovnáš se, dál za ním jdeš. Pomůže vyčuchat ti lež jako věž.
A tak si hlavo vrásky nedělej, když víš, že srdce máš, život je veselej...
http://www.nesuchynky.cz/novinky/ |
přečteno: 37x | přidat komentář
|
|
Zděšení ve vířivce
10. březen 2012 v 08.09 | rubrika: Povídání
Před měsícem jsme byli v bazénu. V sobotu navečer se tam pohybovalo asi dvacet lidí, takže pohodička. Bývá tam celkem studeno, drahé energie, funguje polovina fénů a trysky zapínají každou čtvrt hodinu. My teplomylní, zhýčkaní paneláčáci, chodíme proto hlavně do vířivky a do páry. Říkala jsem si, když jsem strčila palec u nohy do sportovního bazénu, který měl asi dvacetsedm stupňů, jak jsme to jako děti dělaly, že jsme v tý ledárně vydržely tak dlouho. A když si představím, že jsme, jakmile v květnu vysvitlo sluníčko, hučely do rodičů, kdy už se pojedeme vykoupat na rybník, tak mi naskočí husina. Někteří to dokonce v tom květnu i ochutnali. No, to samé v zimě při bruslení a sáňkování. Ale abych neodbíhala. Mikropříběh z vířivky. Nikdo v ní není... prima ... vlezu dovnitř a nechávám se obublávat ... Zavřu oči uvolňuji se a nořím do relaxace ... moje tělo se vznáší, bublinky masírují a já se vířivky dotýkám už jen zátylkem na hraně ... a jak si tam tak pluju a vznáším ve vodě, najednou mám divný pocit ... něco se děje ... otevřu oči a proti mě sedí vyděšenej pán, v očích dva velký otazníky a čtu:"Infarkt? Mrtvice?"... Myslím, že se mu docela ulevilo, když jsem otevřela oči a vylezla ven...
|
přečteno: 39x | komentáře (1)
|
|
O strachu a rozhodování
21. únor 2012 v 08.26 | rubrika: Básničky
Trhali jsme zub... Mami, slib mi, že to nebude bolet... To ti slíbit nemůžu, ani to za tebe neodbolím. Mám větší sílu, můžu ti pomoci tak, že ho vytrhnu, ale musíš být pevně rozhodnutá, že chceš. Až se rozhodneš, otevři pusu, zavři oči a ani se nehni... Po čtvrt hodině... Nééé, ten spodní to neni, je to ten nahoře :)... Vim, jen se k němu potřebuju dostat... Lup, a je venku... Mamko, tos mi klidně mohla slíbit, že to nebude bolet, ono to totiž nebolelo... |
přečteno: 52x | komentáře (2)
|
|
Valentýn
14. únor 2012 v 07.00 | rubrika: Básničky
Podléhám reklamnímu letáčku, pak z první třídy opáčku. A píšu:"Miluju tě miláčku, jako rajskou omáčku". A pak si říkám:"Na sv. Valentýna použij raději slova jiná." Jak se asi sluší, něco o srdci a duši? A tak skládám slůvka neuměle, miluju tě od pondělka do neděle. Miluju tě večer ráno, když mám v sobě rozestláno. Milujem tě včera, zítra, dnes. Já, holky i Megy pes :o) |
přečteno: 48x | komentáře (2)
|
|
Doma
9. únor 2012 v 07.47 | rubrika: Básničky
Doma je máma doma je táta Na návsi v rybníčku rybička zlatá.
Doma je piano lavička v zahradě. Obrázek slunečnic a koník v ohradě.
Doma je písnička koláč od babičky Dědečkův samovar a čaje z krabičky... |
přečteno: 39x | komentáře (4)
|
|
Zhmotnění v hlíně :o)
9. leden 2012 v 09.21 | rubrika: Povídání
Před dvěma lety jsem byla už dva roky sama bez partnera. Hledala jsem, házela flintu do žita a zase hledala. Pak přišla mamka s tím, že jejich partička děvčat z keramiky pořádá víkendový kurz se stanováním. Nabídka byla lákavá – stavba dvou pecí (cihlové a šlikrové – neznám přesný názvosloví) opékání buřtíků, večerní posezení v hospůdce a druhý den tvorba. Brala jsem to jako příležitost vyzkoušet si něco vytvořit a taky tam trochu (přiznám se) byla maličká naděje, že se bude v okruhu vyskytovat nějaký mužský... No, mužští, kteří se tam vyskytli, byli většinou zadaní a tak mě nezbylo než se ponořit do té tvorby :o). Zadáním byla busta – výzva jako hrom, pro někoho, kdo neměl hlínu (rozuměj tu modelovací) v ruce. Chvilku jsem si říkala, že to nedám, že to neumím. Lektorka kurzů nás ale vedla krok po kroku, opravovala nás a prozrazovala různé triky a tipy. Když začalo moje "dílo" dostávat tvar, začala jsem mu říkat Jára. Hladila jsem, mazlila a tvarovala hlínu a ani si neuvědomovala, že vlastně dávám tvar svým myšlenkám... Ve finále mě napadlo, že mu přidělám na hlavu růžky :o). Byl dokonalej, ale pak jsem si řekla, že ďáblíka na poličce mít nechci a dala je pryč. Polemizovaly jsme s mamkou, jestli je to moje skryté mužské já atd. atd. Uplynulo pár měsíců a já se seznámila s mým nynějším partnerem a světe div se ta podoba... (A růžky? Máme je všichni, jen je nechceme mít doma na poličce, aby nás nestrašily:o)
Toliko moje zkušenost s hlínou a zhmotňováním :o) |
přečteno: 42x | komentáře (2)
|
|
Okresní přebor
9. leden 2012 v 09.20 | rubrika: Povídání
Můj přítel hraje aktivně fotbal za malou vísku u Rakovníka. Než jsme se poznali, nijak zvlášť mě fotbal nezajímal. Ale... Jelikož je můj přítel aktivní ve více sportech, abych s ním mohla být, co nejvíce, začala jsem chodit na utkání. Ze začátku jsem se vyhřívala na sluníčku a pozorovala opálené nožky fotbalistů :o). Po čase, jsem se zadívala pozorněji a žasla... Když jsem stála blízko u hřiště a v zápalu hry se přihnali dva v souboji o míč ... ta energie mě málem smetla ... Bylo to strašidelný a zároveň nádherný. Cítila jsem tu chlapskou sílu, agresivitu a energii. Přímo nad hřištěm se střetávaly světy, práskalo a rachotilo, no prostě boj. Pak zápas skončil a chlapi odešli do kabin. Převlíkli se a jako mávnutím kouzelného proutku, z bývalých soupeřů byli zase kámoši, co zasedli k pivku, aby pečlivě zhodnotili, kdo kde dělal chyby a co se mohlo udělat líp. Miluju ty vážné debaty o hře, kterým vůbec nerozumím, stejně jako obdivuji chlapy při práci, kterou bych sama neuměla... |
přečteno: 48x | přidat komentář
|